Od: ...

... — Wed, 14 Oct 2020 12:32:35 +0000

“politik volený na 4 roky nemůže jednat v dlouhodobém zájmu státu, pakliže by to z krátkodobého hlediska bylo v rozporu se zájmy velkého množství voličů. Paradoxně pak strategické politické rozhodování, které přináší dlouhodobé a extrémně důležité výhody, znamená politickou sebevraždu, pokud tyto výhody většinová společnost nechápe. ” To mně přivádí k ještě větší beznaději – vezmu-li jako příklad neochvějné politiky, kterým je tato možnost dlouhodobých koncepcí dopřána: Putin, Lukašenko, Čong-un… k těmto hodným strejdům bych do školy, ani nikam jinam chodit nechtěla. :/
Druhým extrémem, řekněme odvážnou improvizací, je například škola mých dětí, kde s ledovým klidem pouze na webu oznámili, že distanční výuka bude probíhat stejným stylem, jako na jaře, to jest nijak. Čiré samostudium v kruhu rodinném, ze kterého ovšem budou vyvozeny důsledky vždy ten den večer – ofotit úmorné, tupé a nekreativní úkoly a odeslat je ke kontrole. Pedagogický kolektiv jako jeden muž – samozřejmě v první linii – čelí nesmělým návrhům na zařazení online hodin v google classroom apod., protože “by to nešlo”.
ZŠ je většinou instituce, kam nechodí rád nikdo, ani učitelé a už vůbec ne žáci. Jako obrovský mentální blok vnímám i to, že čím více je naše školství v krizi, bezradně dlí někde 200 nazpět, tím více zdůrazňuje dětem i rodičům zákonem vymahatelnou povinnost školní docházky. Vzdělání by mělo být vnímáno jako privilegium a ne trest, 9let natvrdo.
Mám ráda Picassův citát: “Vše, co si dokážete představit je skutečné. “ Roky to sleduju, ale obávám se, že lepší školu skutečně pro všechny si zatím v dostatečně jasných a praktických konturách představit neumíme.

Komentáře: Lepší škola pro všechny! – Ale co to vlastně znamená?

Od: ...