Vzpomínám si na den, kdy jsem s nadšením a plný očekávání zakládal Hodlera. Měl jsem o pár kilo méně, o pár let méně a těšil jsem se na svou cestu k bohatství. Toto je můj poslední odpočinkový článek na hodlerském webu.

Život je život, čas věci mění a člověk časem vzpomíná na to, co čas odvál. Lidský život je krátký a čas rychle běží. Moje působení na Hodlerovi se právě nachýlilo ke svému konci.

Vzpomínám si na ten den. Měl jsem, už ani nevím proč, jednu myšlenku, která mi utkvěla dosud. I dnes, po více než 7 letech, se sám sebe stále ptám: „tak co, už tě to nebaví, už je čas skončit?”

Dělej co tě baví!

Nebyl by svět lepší, kdyby každý dělal jen to, co ho baví? Kdy jste se naposledy zeptali sami sebe, jestli jste spokojení tam, kde právě jste? Dokud jste živí, stále je čas na změnu.

Pamatujete?

Kdyby po mě zůstal jen tento článek, stejně vám v něm řeknu pravdu, že mířit nahoru nebylo zbytečné.

Toužil jsem inspirovat lidi k tomu, být lepší. Později jsem ale pochopil, že každý si musí svůj život žít sám a já ani nikdo jiný zde nejsme od toho, abychom lidem říkali jak. Maximálně vám můžu pomoct relaxovat a pořádně si odpočinout.

Odpočinout si v dnešní době, kdy se všechno děje pořád. V době neomezeného přísunu obsahu a informací. Neustálého připojení k sociální síti a přístupu k bilionům hodin videí a podcastů. Představte si ticho.

Můžeme se společně ponořit do jedné malé vteřiny odpočinku a vnímat ten neustálý pohyb všude. Celá planeta je v pohybu. Jsme hemžící se koule života letící šílenou rychlostí nekonečným vesmírem. Máme si dělat starosti s tím, co bude zítra, nebo se smát tomu, jak vážně bereme každý atom své existence?

Baví mě vtipkovat tak, aby lidé museli nejdříve pochopit, že se vlastně jedná o vtip. Baví mě, jak stále hledám slova, když píšu a jen zřídka mám předem jasno, jaký článek bude, až ho dokončím. Skoro jako bych si nejdříve musel sám odpočinout, než se slova napíšou sama.

Baví mě psát tento text, který teď čteš ty

V nekonečné zásobě obsahu jsi nyní právě teď tady. Možná se snažíš relaxovat a myslíš na všechny ty slony a žirafy, co zrovna teď běhají někde na jiné polokouli. Nebo na malé rybky, které se hemží okolo živých korálů a proplouvají skrz.

..Těch vlnících se vějířů, které jakoby potírají hranice mezi živočichem a rostlinou, a jednou, za mnoho let, z jejich schránek vykvetou drahokamy. Přál bych si, aby i moje texty jednou, za mnoho let, někdo vylovil z oceánu internetu jako dopisy v láhvi.

Směju se představě, že uprostřed všeho toho pohybu a života příjde člověk s blbou náladou a vynadá za to někomu v komentáři na sociální síti. Nebo příjde maximalista a nemá mě rád, protože nejsem maximalista.

Baví mě pomyšlení, že až tento text dopíšu, opravím, vyladím, pečlivě opatřím obrázkem a celý nadšený vydám, nikdo si ho nikdy nepřečte. Nebo si ho lidé přečtou a nebude se jim líbit. Řeknou si: „už bylo na čase, že odchází. Ještě že tak, jinak bych ho musel jít vytrhnout sám.”

Lidé si s sebou celý život nosí zraňenou dětskou duši, kterou se snaží chránit budováním hradby vlastní důležitosti a síly. Lidé zraňují a jsou sami zraňováni a pak se zabývají minulostí. Tohle vše jsem dávno nechal za sebou.

Odcházím, přesto se směju a jsem rád, že jsem zde mohl být

Jsem ten, co tu byl. Moje jméno je Kytka, 7 let jsem pokrýval kryptoměny na Kryptohodlerovi, předtím asi rok na Kryptomagazínu a občas, při tom všem, pro vás vydával odpočinkové články. Nyní je čas, abych se vydal na novou etapu.

Chci poděkovat každému, kdo se někdy vrátil na hodlerský web s myšlenkou, že si jde něco zajímavého přečíst. Každému, kdo mě v mé tvorbě podpořil, děkuju. A kam mě moje cesta zavede? Na to si počkejte, ale něco mi říká, že na mě ještě někde narazíte.

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Možná se vám tento článek nebude líbit. Já budu každopádně rád, když mi dáte vědět do komentáře, co si o tom myslíte vy. Trochu jsem přemýšlel, jestli toto téma nevyvolá kontroverzi, ale co, tak ať, budu upřímný..

Nevím, jestli jste si toho taky všimli, ale většina lidí jsou vlastně posedlí hodnocením druhých lidí. Přemýšleli jste někdy, kde se to v těch lidech bere? Co nás nutí hodnotit ostatní?

Možná je to ego, možná naučený zlozvyk a možná jde o nějakou davovou hypnózu. Upřímně si nejsem jistý, odkud pramení tato zdánlivě “samozřejmá” potřeba posuzovat a komentovat vzhled, skutky a všemožné výstupy ostatních lidí.

Můžeme také sledovat, že i my jsme neustále, a to už od dětství, posuzováni ostatními lidmi. Nelze přehlédnout, že k tomu v mnoha situacích opakovaně a zcela záměrně dochází ve školách.

Může tedy být systém známkování a poměřování dětí prakticky po celé trvání jejich dětství příčinou? Možná to maličký vliv mít bude, ale pokud ano, tak tento efekt během let způsobil, že jsme se již začali “známkovat” tak nějak všichni mezi sebou. Dělají to kamarádi, partneři a dokonce i rodiče. Nakonec, jen se přiznejte, i vy jste se už mnohokrát přistihli, že trestáte sami sebe.

Celá společnost nás nutí pochybovat, jestli jsme vůbec hodnotným a rovnocenným člověkem. Přestáváme být svébytnou lidskou bytostí a stáváme se objektem hodnocení.

Dejme si příklad, rodiče několika dětí se setkají na zahradní oslavě a společně se tváří, jak se všichni dobře baví, zatímco si jejich děti společně hrají. Co ale probíhá celou dobu na neverbální úrovni, je “souboj v dokonalosti.”

Navenek všichni hrají roli dokonalých rodičů, případně dokonale šťastné rodiny, nebo čehokoli, co pomůže, cítit se lépe. Možná se svede téma na úspěchy či koníčky dětí, proč taky ne? Mařenka už umí anglicky, nosí domů jedničky a dělá 2 různé sporty.

Spolužák Tonda se zdá být trošku tlustý a maminka si zahanbeně tře loket, jakoby se snažila sama utěšit, že není tak zle. Pak se vynoří spásná myšlenka. Nebude tak zle! Jakmile dorazí domů, připomene mu ještě jednou, aby pořádně cvičil a u snídaně mu vynadá za to, že snědl už tři rohlíky a ještě si chce přidat. Holkám se nebudou líbit tvoje špeky, slyší se maminka říkat.

Jelikož Mařenka chce udělat rodičům radost a vyhovět jejim představám o dokonalosti, potají poslouchá, co si říkají. Zjišťuje, že mluví o Tondovi, že by měl zhubnout a Jarečkův tatínek taky. Ona si určitě dá pozor, protože kdyby si něco takového říkali o ní, byla by to noční můra.

Náš příběh můžeme zakončit třeba setkáním obou dětí. Zatímco ona se na něj dnes dívá trochu jinýma očima a z chování je patrný velmi jemný ovšem patrný náznak soucitu, on to podvědomně cítí, ale čte jako pohrdání či povýšenost, možná obojí. Mezi dobré kamarády se vtírá klín, který se bude časem zvětšovat, pakliže přijmou vzorce chování svých rodičů.

Až vyrostou, ona může mít problém třeba s potlačováním svých pocitů a tužeb na úkor plnění cílů, které ale nejsou její, zatímco on bude bojovat s vlastním pocitem sebeúcty, který mu byl v dětství odebrán.

A jak asi tušíte, oba budou zoufale toužit po uznání druhých, pocitu přijetí, o kterém se naučili, že si ho musí zasloužit. Často také rozhodonou, zda si to zaslouží jiní lidé. Někdy ano, jindy příjde kritika a většinou se tohle bude dít skrytě a tak nějak automaticky.

Když oddálíte pohled, uvidíte, že si velmi podobně budou počínat také další lidé kolem Tondy a Mařenky. Navzájem se posuzují, někteří staví na obdiv své klady, další domlouvají ostatním, co by měli nejlépe udělat. Ze smyšleného příběhu se pomalu přesouváme do reality a pokud máte stále otevřené oči, můžete spatřit všudypřítomnost poměřování a honby za zdánlivou dokonalostí.

Jak z toho ven?

Nebudu lhát, sám se s tím pokouším vypořádat, stejně jako možnná teď vy, ale dobrý start může být už jen to, když se naučíte nebrat si věci osobně. Někdy může trvat docela dlouho pochopit i tak jednoduchou věc, jako že když se k vám někdo choval špatně a nepřijímal vás jací jste, nebyla to vaše vina a opravdu za to nemůže, že jste dnes nebyli dokonalí.

-Kytka

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Po delší době je tady další z našich tradičních odpočinkových článků. Dnešním tématem je digitální minimalismus a jeho využití pro lepší psychickou pohodu a šťastný život.

V poslední době se lidé stále více upínají k výdobytkům moderní technologie. Doba pokročila, má to své plusy i mínusy a my bychom na to měli reagovat rozumným přístupem.

Před deseti lety stačilo vyhodit z pomyslného okna televizi, netrávit čas sledováním odpadních pořadů, hloupých reklam a dalšího balastu a jít sem tam do přírody. Dnes je toho již samozřejmě mnohem víc.

Co tedy můžete udělat? Digitální minimalismus je za mě o tom, snažit se eliminovat požírání svého času a vracet se k offline zábavě. Konkrétní cestu si musí pochopitelně najít každý sám, ale můžu nabídnout zamyšlení a pár tipů.

Odbourejte nutkání být “na příjmu.” Já bych zašel možná i dál a pokusil se minimalizovat čas strávěný na sociální síti. Je to dobré do školy, pro někoho i v práci, sem tam potřebujete někomu napsat nebo třeba něco vyhledat, ..a pak je dobré to zase zavřít.

Sociální sítě mohou také svádět k tvorbě iluze dokonalého štěstí na oko. To ve skutečnosti často vede spíše ke smutku. Prožít skvělý čas s rodinou či přáteli s vypnutým mobilem je mnohem lepší, než si udělat celé album krásných fotek a sbírat lajky na sítích. Věřte mi, nepotřebujete se nikomu chlubit, kde jste byli a jak jste tam byli šťastní.

Jít na zahradu, do parku nebo do přírody, to jsou takové základy, bez kterých se asi těžko můžete dlouhodobě cítit dobře. Opakem je svět někde v metaverzu a člověk uvízlý v pasti sociálních sítí, umělé reality či jiné formě digitálního pekla v “Mattrixu.”

Existuje však nepřeberné množství dalších forem offline zábavy. Mohou to být knihy, puzzle a deskové hry, různé domácí či zahradní práce a kreativní tvorba, výlet nebo jen projížďka libovolným dopravním prostředkem, atd…

Účelem je eliminovat chvíle bezcílného bloumání online a někdy až závislost na mobilu či dalších formách digitálních technologií v jakékoli formě. Nechápejte mě ale špatně, já sám miluju hudbu, filmy a vůbec. Jde spíš o to, umět si vybrat kvalitní zábavu a trávit čas smysluplně.

Technologii máme, aby nám sloužila, ne proto, abychom se sami stali otrokem techniky. Digitální minimalismus znamená osvobodit se z okovů e-mailů, sociálních sítí, mobilů a obrazovek. Ať si počkají, původně šlo stejně o to, mít z toho radost, vzpomínáte?

Další:

Více než všechna aktiva na zemi: Paxos omylem vytvořil stablecoiny za 300 bil. USD

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

K tomuto článku mě inspirovalo rozšířené klišé o tom, že peníze nedají člověku štěstí. Vítejte na hodlerském webu, toto je další z našich nepravidlených odpočinkových článků zaměřených na bohatství.

Než přejdeme na vyvracení mýtů a legend, začněme pěkně poklidně. Je krásné letní ráno. Za oknem a jemně se vzdouvající záclonou v mírném byť čerstvém vánku štebetají ptáci pod azurovou oblohou a vy si vychutnáváte tu pohodu… Je to malý kousek štěstí k nezaplacení.

Štěstí souvisí s láskou, klidem, zábavou a krásou. I zdánlivě obyčejná chvíle může být velkým zdrojem pocitu štěstí pro toho, kdo doopravdy vnímá. Je tedy pravda, že peníze nekoupí štestí?

Ve skutečnosti je to asi ten nejhloupější argument, co znám. Otočme si nyní tuto otázku naruby a zeptejme se: zaplatí vám šťastné relaxování u nějakého okna nájem a energie? Samozřejmě, že ne. Znamená to tedy, že je štěstí k ničemu? Opět, ne!

Někdo říká, že dovolená pro vás bude štestím uloženým napořád ve vašich vzpomínkách. To je sice pravda, ale já tvrdím, že vám nevynahradí každodenní nepohodlí při chůzi v levných prochozených botách, nebo tu obyčejnou pohodu třeba u toho stolku u okna, na který už tento rok nevyšo kvůli servírovaných večeřím někde ve čtyřhvězdě.

Znám spoustu dobře míněných rad o tom, že by si lidé neměli sami mýt auto, vařit, nebo dokonce uklízet. Lidé, kteří tyto rady rozdávají, jsou obvykle buď mimořádně pracovně vytížení, nebo finančně negramotní. Pokud jste jako já teprve na své cestě k bohatství, možná pro vás bude výhodnější snížit náklady na minimum a pokusit se začít investovat.

Lidé, kteří odmítají peníze, dělají často stejnou chybu – přizpůsobí své výdaje příjmům. To znamená, že nevytvářejí téměř žádné rezervy ani úspory. Tento přehmat si následně sami pro sebe omluví tím, že peníze stejně nejsou všechno. A ještě pak mnohdy šíří tuto mantru dál.

Říkat, že peníze nejsou všechno, je jako tvrdit, že váš čas s rodinou není všechno. Pokud nemáte rodinu, tak stejně dobře můžeme použít přirovnání třeba k tvrzení, že váš zdravý rozum není všechno. Předpokládám, že skutečnost, že něco, co je pro vás důležité, není všechno, vás nepřesvědčí k tomu, abyste se toho bezdůvodně vzdali. Takové jednání by hraničilo s šílenstvím.

V životě neustále hrozí riziko. V práci se můžete zranit, v lese zabloudit, a když zůstanete doma, tak si třeba na schodech zlomíte nohu. Možností, jak se cokoli může pokazit, je prakticky nekonečno.

Také peníze mají svá rizika. Ta ale nejsou až tak vážná pro někoho, kdo má dost rozumu, aby k nim přistoupil s rozvahou. Být bohatý přece nutně nemusí znamenat, že se zblázníte a začnete rozhazovat jako smyslů zbavení, až nakonec prošustrujete i poslední kalhoty, nebo že se z vás naopak stane mrzutý osamělý Ebenezer Scrooge.

Drtivou většinu takových rizik relativně snadno eliminujete prací na sobě, aniž byste za to museli zaplatit jedinou korunu. Ani to však neznamená, že byste se měli cíleně zříkat peněz a opakovat si to staré hloupé klišé, že peníze nejsou všechno.

Další:

Futurama si nemůže přestat dělat legraci z kryptoměn, blockchainu a Bored Ape Yacht Club NFT

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Milí čtenáři, jak asi víte, v rubrice Bohatství na našem krypto webu tradičně vycházejí články, které se zaměřují na různá odpočinková témata. V každodenním shonu občas zapomínáme na to, za čím jsme se vlastně původně tak hnali. Občas je dobré se trochu uklidnit a podívat se na věci s nadhledem. I o tom může být téma dnešního odpočinkového článku, kterým je relaxace. Konečně je to tady, skutečně užitečný článek, který nabízí odpovědi, které hledáte. Nic složitého.

Magická moc relaxace

Když se řekne meditace, řada z vás si možná představí mnicha sedícího hodiny v lotosové pozici, jak odříkává mantry nebo dokola zpívá Óm. Asi se nevyhneme určitému nepochopení, což pramení už z toho, že většina těch, kdo o meditaci mluví, si ji představuje trochu jinak. Naproti tomu, když se řekne relaxace, každý intuitivně ví, co si pod tím představit. To eliminuje potřebu nějakého guru, nějakého učitele. V současné době se o meditaci mluví stále častěji. A je to určitě dobře, avšak zároveň mnohdy opomíjíme, že není třeba žádných složitých technik, nebo učení se meditačních postupů. Pokud nepatříte k lidem, kteří meditaci úspěšně používají, možná bude právě relaxace pro vás to pravé.

Jaký je mezi tím rozdíl? Ten nejzásadnější je v tom, že zatímco při meditaci se obvykle snažíte pomocí různých metod dosáhnout nějakého duchovního stavu a setrvat v něm, při relaxaci prostě vypnete a užíváte si to. Každý z vás určitě dokáže relaxovat, kdykoli se mu zachce. Není třeba se nic učit. Asi bych to neměl říkat, ale vlastně nemusíte ani číst tento článek. Prostě si udělejte pohodlí, nebo běžte do přírody, a vlastně kamkoli, kde se vám líbí, a začněte relaxovat.

Co znamená relaxovat?

Jsem rád, že čtete dál. Nyní příjde to příjemné. Budeme si společně představovat ty nejlepší chvíle našich životů, protože to vše je relaxace. Jedná se totiž o velmi široký pojem. Relax je, když se týdny chystáte na zkoušku či pohovor či nějakou důležitou schůzku, a pak z vás všechno spadne, když to máte úspěšně za sebou. Relaxace je odpolední posezení s rodinou nebo přáteli. Je to klidně i večer v hospodě u piva. Může to být pohodlné žuchnutí do postele po náročném dni. Když posloucháte déšť, jak kape na střechu domu a vyťukává rytmus na okna a parapety. Je to projížďka luxusní lodí na krásné dovolené, ale i obyčejná ranní káva nebo čaj, pokud máte dost času a nemusíte spěchat.

Ani nedokážu vyjmenovat všechny různé možnosti. Relaxovat můžete ve vaně příjemně teplé vody, ale dokonce i při práci na zahradě a v dílně. Ano, dokonce i nevšední práce, která vás baví a naplňuje, může být zároveň odpočinkem. Rozhodně je to letní slunění u vody, ať už na koupališti, u řeky, nebo na pláži. Určitě se můžete uvolnit u hraní her, na výletě, nebo třeba u dobrého filmu. Můžete si užít blahodárný odpočinek ve společnosti lidí, ale jindy si nejradši úplně sami vydechnete někde v lese, kde máte konečně chvíli naprostého klidu. Jak vidíte, mohl bych pokračovat až do zítřka a samotné čtení těchto příjemných představ by asi bylo uklidňující.

Vlastně si nyní klidně zkuste sami představit nějaký svůj lákavý způsob relaxace. Již to totiž může být velice příjemné a relaxační. Jde o to si odpočinout a nabrat síly, ale i vypustit co vás někde tíží a ulevit si od balvanů v mysli, které s sebou občas někam taháte. Při relaxaci se můžete doslova vyléčit. Odbourává stres, čistí mysl a rozjasňuje smysly. Pravidelná relaxace léčí duši od nánosu negativních pocitů a myšlenek. Pomůže vám nabrat psychickou sílu a dosahovat lepších výsledků. Může odstranit vnitřní bloky, různé neurózy a napětí. Díky tomu může zmírnit či odbourat některé příčiny nemocí. Proto si ji určitě nezapomeňte co nejčastěji dopřát. Bude to zcela jistě velmi příjemně i užitečně strávený čas.

Závěr

Největším učitelem meditace i relaxace je sama příroda. Neumím si asi představit lepší způsob hlubokého odpočinku, než právě v některé z jejích rozmanitých forem, kde si každý najde to své. Někdo najde klid v šumícím lese na horách, na tropické pláži pod palmou, v blízkosti vodopádů, či na rozkvetlé louce plné života a bzučících čmeláků. Jsem přesvědčený, že kdybychom všichni více realxovali, bylo by mezi lidmi méně nevraživosti, více vzájemného pochopení a jako společnost bychom se posunuli dál.

Vzpomínáte na TNT?

Lark Davis: Většina kryptoměnových investorů ztratí 90 % do konce cyklu – zde je jeho strategie pro zachování zisků: Seriál TNT

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Existují rozdílé přístupy k životu, z nichž žádný není lepší či horší. Mít se dobře,nebo něco dokázat? Dosáhnout a najít klid, nebo bourat zdi a splnit cíl? Jak to máte vy?

Klid vs. Cíl

Paradox je, když se dva zdánlivě zcela rozdílé a protichůdné názory navzájem potvrzují. Ale přesto lze říci, že jsou lidé, kteří se více soustředí na pohodu, dobrý pocit, štěstí.., a na druhé straně pak ti, kteří touží neustále překonávat překážky a něčeho dosáhnout, někam se posunout a splnit si cíle a sny.

Tento rozpor mě zaujal, protože v extrémech přerůstá až v zapřisáhlý rozpor mezi přívrženci toho či onoho přístupu. Ani jeden názorový proud přitom není vyloženě špatně.

Rozdíly, které nejsou dobré či špatné

Někdo žije tak, aby se cítil dobře, je pro něj důležitá rodina, obyčejné chvíle strávené obyčejnými věcmi… Za ničím se nežene, snaží se být v klidu, uvolněný, hlavně žádný stres a štěstí je volba.

Opačný přístup pak zaujímá ten, který den za dnem překonává překážky. Má velké sny, velké cíle a maká na tom, aby dosáhl toho, co si předsevzal.

Vtip je v tom, že skutečně není možné kterýkoli z těchto přístupů brát jako lepší. Současně jsou tak opačné, jako dvě strany stejné mince. Z pohledu toho, kdo na sobě maká, je člověk, který se za ničím nežene, jaksi pod úrovní. Mohl by ho brát jako líného, bezprizorního, nebo dokonce plýtvajícího životem. Z druhého pohledu však může být spatřena upachtěnost, neustálá nespokojenost a zbytečné nahánění se za něčím, co ve finále možná není tak důležité.

Lidé se dostávají v různých aspektech svých životů a různých časových intervalech do obou těchto směrů. Jde o dva v zásadě protichůdné přístupy v osobním rozvoji. Zmínil jsem, že vyznavači jednoho odsuzují druhé. Důvodem je, že každý věří, že si vybral správně, zatímco druhou variantu považoval za nesprávnou.

Vtip je v tom, že se můžete pokusit dosáhnout pochopení obou směrů současně. Mohlo by být zajímavé cvičení, pokusit se na sobě pracovat a současně věřit, že nedělat nic je správně, a naopak “nedělat nic” a přitom vědět, že úsilí a píle přinášejí ovoce.

Závěr

Různé pohledy na věci nám umožní pochopit i druhé lidi. Podívat se na věci z jiných úhlů pohledu. Myslet více “globálně” a vidět věci v celku, nikoli jen jejich části. Je pravda jen jedna? A je taková, že mají pravdu oba? Asi cítíte ten paradox a já myslím, že přesně tak to asi je.

Stejně tak, jako může být jedna rada pro někoho dobrá a pro jiného jedem, tak i v tomto případě platí, že každý má vlastní recept na život a nelze ten svůj vnucovat druhým lidem. Toto uvědomění lze vzít jako příležitost ke skvělému odpočinku. Nebo můžete zkusit výše uvedené cvičení.

Relaxace a její magická moc: Vstupte do světa blahodárného klidu, kde se nemusíte ani učit meditovat

Odpočinkový článek | Život je plný překážek, ale můžeme to brát jako výzvu

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Ahoj, děkuji ti, že jsi navštívil náš web. Tento článek nebude o zprávách a novinkách. Pokud ti to vadí, omlouvám se. Můžeš si přečíst jiné články, kde je spousta zpráv a novinek, nebo nás přijít navštívit opět příště. Budeme se těšit. Rodina – na toto téma se toho již řeklo a napsalo mnoho. Tak proč je náš vztah s našimi nejbližšími často tím nejproblematičtějším, zatímco s kamarády a kolegy to mnohdy jde líp?

[stextbox id=’info’ caption=’Info’]Tento článek vyšel poprvé někdy v polovině roku 2019 a nyní vychází znova v nezměněné podobě, se vším nadšením, ale třeba i naivitou surových začátků začínajícího webu. Věříme, že je právě nyní o to víc aktuální, když jste měli mnozí možnost v důsledku protipandemickckých opatření být častěji spolu a mnohým z vás se stala i ta věc, že jste byli mnohem více s dětmi. Buďme rádi alespoň za to, protože každá chvíle je vzácná a někdy je pozdě hledat někoho, kdo žije již jen ve vzpomínkách.[/stextbox]

Rodina je bohatstvím

Když si svoji rodinu zradíš, tak ji můžeš ztratit a žádné peníze ti ji již nevrátí. Naopak, když máš za sebou pevnou podporu svých bližních, přečkáš i období nezdaru a bídy. Svoji rodinu si musíš chránit, i když to někdy vrže. Lidské vztahy jsou často složité. Málokdo má to štěstí, že žije v harmonickém a láskyplném vztahu. Někdy je třeba podívat se do zrcadla a nehledat vinu jen tam venku. Pak se to může podařit.

Dnes je podle kalendáře den vítězství

V tento silný den se pokus trávit čas se svojí rodinou. Pokud můžeš, nech vše být a věnuj se tomu, co je nejdůležitější. Dávám tento krátký článek ven schválně již ráno, abys na to měl čas. Zkus si ho udělat a věnuj ho tomu, kdo si ho zaslouží nejvíc. Kdo tě potřebuje a věří v tebe. Venku to začíná vypadat na krásný jarní den. Jestli můžeš, jdi ven a nech dnes vše být.

Načerpej sílu a energii k budoucím vítězstvím. Zároveň si dopřej ten pocit malého vítězství, pokud můžeš jen tak jít někam se svojí rodinou a užívat si. Protože už v tom je ukryté velké bohatství. Uvědom si, pro koho musíš být silný a vítězit. Pro koho má cenu jít dál…

Zároveň nás můžeš podpořit

Ano, i náš web by rád zvítězil a byl úspěšný. Tvůj svět to samozřejmě nezboří, pokud Hodler zanikne, ale třeba budeš rád nebo ráda, když se k nám budeš moct i nadále každý den přijít podívat, co je v kryptosvětě nového a jak si Hodler vede. Můžeš mít dobrý pocit z toho, že i ty se na tom svým sdílením podílíš, i díky tobě si naše články přečtou další lidé.

Můžeš nám pomoct zejména tím, pokud naše články budeš sdílet. Jsme tu jen dva měsíce a stále nás mnoho lidí nezná a právě ty nám můžeš pomoct, aby se to změnilo. Na oplátku čekej vždy férový přístup. Vždy se na mě můžeš obrátit se svým návrhem, prosbou či doporučením, nápadem na spolupráci, rozhovorem, článkem, nebo zpětnou vazbou. Pokud jsi hodler, bude to pro nás mít dvojnásobnou cenu.

Být součástí je malé vítězství

Osamělost je vážným problémem mnoha lidí. Být osamělý není nic příjemného, to víme asi všichni. Proto si myslím, že už to, že já, nebo ty, že jsme součástí něčeho většího, že to má hodnotu. Náš web se snažím vést tak, aby se každý současný i budoucí spolupracovník i čtenář mohl cítit jako člen rodiny.

Snad se mi to podaří a vznikne nám tu taková „šťastná rodina” úspěšných a bohatých lidí, kteří to dokázali. A pro zlomyslné a nepřející lidi, kteří se cítí méněcenní, když se někomu jinému daří, tu nemám prostředník, jako Roger Ver. I vy se můžete přidat k nám a zahodit zbytečné nepřátelství. Být součástí je totiž samo o sobě takové malé vítězství.

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Během bear merketu je dobré na chvíli vypnout grafy a odpočívat! Tentokrát se poklidně zaměříme na to, co se mnozí teprve učí. Naštěstí nemusíte úspory dělat hned, takže si dnes na toto téma klidně “zameditujte” a pustit se do toho klidně můžete hned zítra. Zkrátka po výplatě nejprve zaplaťte sobě..

Nebudtě uspěchaní, pokud jde o peníze

Začněme tím, proč je dobré šetřit a vytvářet úspory. KryptoHodler je hodlerský web. Nenavádíme vás tedy k tradingu a zpravidla sledujeme dlouhodobý kontext a učíme se společně rozumět trhu, na kterém se pohybujeme. Peníze nejsou všechno, ale bez peněz by nebyl trh.

Jedině že bychom přijali představu, že mezi sebou budeme směňovat jen zboží nebo kryptoměny, které podlě někoho nejsou peníze. Obvykle však není možné vzít jablka, dát je do peněženky a nechat si za ně vyplácet úroky – což u kryptoměn možné je.

Když si ale nemáte co dát do košíku, na účet nebo do peněženky, nebudete mít asi za co koupit jablka a rozhodně vám nikdo nebude vyplácet úrok. Řekněme, že ale máte rádi jablka, a tak se překonáte, nějaké peníze si vyděláte a za své peníze prostě koupíte co nejvíc jablek. Problém je, že když se takto unáhlíte, nezbyde vám později moc možností.

V zásadě můžete jablka sníst, rozdat chudým, udělat z nich mošt, nebo napéct štrůdl. Když ale budete chtít hrušku, potřebujete další peníze. Musíte mít finanční úspory, jinak žádná hruška nebude!

Úspory vytváří možnosti

Jasně, úspory slouží k tomu, abyste si později mohli koupit něco, na co byste jinak neměli. Často se lidé dostanou k úvahám o úsporách právě ve chvíli, když by je zrovna potřebovali a nemají je. Víc vám k tomu neřeknu, prostě musíte umět šetřit.

A pokud jde o to, proč je dobré mít peníze, to si snad už ani nezaslouží odpověď. Peníze nejsou všechno, ale otevírají nám možnosti. V podstatě by se dalo žít i bez peněz, ale museli byste si k tomu najít neosídlený ostrov a vyhlásit tam nějakou formu společnosti založené čistě na zdrojích.

U nás je naopak velmi silná forma společnosti, která staví peníze do popředí. Netvrdím, že je to ideální. Díky tomu vznikají bezmála neomezené možnosti pro ty, kteří je mají, a naopak zde v podstatě nepřežijí ti, kteří se rozhodnou peníze nemít a nepoužívat.

Zároveň je to bouda, protože když své korunky zavřete na příliš dlouho do trhuličky, můžou přestat platit a pokud nejsou ze zlata, jako rakousko-uherská desetikoruna, tak si po delším čase za většinu z nich již nic nekoupíte…

Zkrátka, spořte a vytvářejte úspory, protože, jak řekl Karel Gott: „Peníze nejsou všechno… Jsou tady ještě zlato a cenné papíry.“ …Dnes teda už i Bitcoin.

Závěr

Peníze jsou všechno, až na život, štěstí, zdraví, lásku, duši, charakter, vzdělání,  božství a čas… Úspory jsou energie, kterou jste vynaložili na jejich vydělání, uzavřená v čase k pozdějšímu spotřebování. Pokud spoříte, dovolí vám to dvě zajímavé věci.

Zaprvé můžete při zachování svobody dosáhnout na položky, které mají na cenovce větší číslo, než kolik si dokážete jednorázově vydělat, aniž byste se museli zadlužit. A nebo zadruhé, pokud se vám podaří dosáhnou toho, že vám začnou peníze generované z úspor kupovat jablka, zbyde vám čas i energie na to, abyste se věnovali životu, štěstí, zdraví, lásce, duši, charakteru, vzdělání nebo klidně třeba božství, když chcete…

Kryptoměna – podívejte se na crypto z jiné perspektivy

Bitcoin.org neuposlechne výzvu k odstranění Bitcoin Whitepaperu! Craig Wright hrozí žalobou kvůli “autorským právům” k hlavnímu BTC dokumentu

Grayscale může přidat Chainlink; Hodleři XRP dostanou další airdrop; CoinGecko Report ukazuje na růst DeFi sektoru: Zprávy z coinů

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Vítejte u dalšícho odpočinkového článku na Hodlerovi. Dnes zkusíme trochu vyjet ze zajetých kolejí a vystoupit ven ze svého “boxu” myšlení, kterým hodnotíme a vnímáme okolní svět.

Co když je všechno jinak?

Lidi mají přirozeně tendenci vidět svět skrze určitý filtr. Během života si tvoříme jakousi naučenou sestavu vjemů, zkušeností, a podobně. Existuje řada studií či pokusů, z nihž některé dokazují, že bychom bez této mapy byli doslova ztracení. Dokonce bychom možná vůbec nebyli schopni vidět s vše by pro nás bylo jen jakousi omáčkou neznámých vjemů. Určitě tedy nelze říct, že je náš filtr nežádocí. Bohužel nás také do značné miry limituje.

Například dítě, které ještě nemá vytořeny všechny tyto paměťové hradby, je schopno se na svět dívat s očima daleko více dokořán, než my starší, kteří již řadu věcí vidíme spíše svou pamětí, než očima. Co když je tedy všechno jinak a my jen vidíme to, co chceme vidět, resp. co jsme si zvykli vidět?

Když se změníte, zůstane svět stejný?

Zkusili jste se někdy zeptat sami sebe, co se stane s tím, jak pohlížíte na okolní svět, když změníte svůj filtr vidění? Zaměřme se třeba na vaše názory na to, jak by věci měly správně být, rozhodnutí o tom, co se vám líbí, co vás štve, a podobně. Pamatujete si ještě na své dětství? Pro většinu z nás tehdy byl svět prostě jedno velké hřiště a vy jste nadšeně objevovali a zkoumali. Pravděpodobně vám daleko méně věcí vadilo, nebo vás dokonce něčím rozčilovalo – život byla jedna velká hra a nic se nezdálo příliš nereálné.

Rostlina byla prostě rostlina. Buď byla pěkná a voněla, nebo ne. Ale když jste se na ni podívali, viděli jste květinu. Dnes to již u mnohých tak jednoduché není. Když se díváte na svět, nejprve vaše mysl každou věc prožene určitým filtrem a rozhodovacím procesem. Vlčí mák je například pro dítě krásná kytka, vy však už víte, že je to jen plevel. Je stále stejný, ale pokaždé má jinou hodnotu, a to podle toho, jaké myšlenkové hradby má pozorovatel ve své mysli. Myslím, že stejné je to se vším ostatním.

V jakých pastích nás drží naše mysl?

A jak z těchto pastí ven? Na to asi není jednoduchá odpověď. Navzdory našim obavám se však velmi často v životě stane, že si věci s trochou dobré vůle prostě sednou na to správné místo v ten správný čas. Jeden učitel mi kdysi řekl, že je dobré mít otevřenou mysl. A měl pravdu.

Opakem je pak to, čemu se někdy říká být zabedněný. To znamená stav, kdy jsou pomyslné hradby v mysli natolik vysoké, že již přes ně daný člověk vůbec nevidí. Jinými slovy si již neuvědomuje možnost, že by věci mohly být trochu jinak a navíc také zapomíná na to, že myšlenky a názory ovlivnily to, jak vidíme okolní svět. To je pak skutečně dokonalá past a dalo by se to přirovnat třeba ke stavu, kdy nám naše vlastní imunita začne dělat zdravotní problémy. V tomto případě nám problémy dělá naše mysl a často to ani nevidíme.

Musíme si tedy připustit, že ta část vědomí, která nám měla pomoct vnímat okolí, nám dost možná právě nyní brání vidět věci tak jak jsou. Ty věci, které jsou za obzorem naší pomyslné “krabice” vědomí. To navíc znamená, že pravděpodobně chodíme po světě s klapkama na očích a nebo rovnou doslova vidíme věci, které zde ve skutečnosti ani nejsou a naopak nevidíme to, co máme přímo před nosem.

A pak jsou zde věci, které vůbec nemůžeme vidět, jako když víte, že je zde vzduch, ale nevidíte jej. Jsou vesmíry, které jsou příliš malé, abychom na ně dohlédli. Jiné mohou být příliš daleko či naopak až moc blízko.

Jsou zvuky, které neslyšíme. Věci mohou mít barvu, kterou nevidíme. Kolem nás mohou být světy, které neznáme…

Závěr

Myšlenka, že nás naše vlastní vnímání okolí může zcela zásadně klamat, je znepokojivá. Současně je hluboce fascinující a člověk žasne nad tím, jaké nečekané možnosti se otevírají, když si začneme tyto věci připouštět a uvědomovat si své vlastní bariéry. Navíc to může být ohromně osvobozující, třeba když si uvědomíte, že můžete něco dělat jinak, nebo se na svět podívat úplně jinýma očima. Už to vidíte?

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Nebudu vás zatěžovat úvahami o tom, co je život. Ani se nehodlám tvářit, že to vím lépe, než někdo jiný, protože to víme všichni stejně dobře. Přesto jsem si pro vás na toto téma připravil krátké odpočinkové zamyšlení. A vy buď čtěte dále, nebo si zvolte odejít! Rozhodnutí je na vás.

Info: Toto je odpočinkový článek z rubriky Bohatství, která je zaměřena zejména na osobní rozvoj, peníze a finance, ale i odpočinek, duševní pohodu či zajímavé osobnosti. Pokud vás tato tématika nezajímá, budeme se na vás těšit u našich tradičních článků z kryptosvěta.

Život je změna!

Momentálně jsem dospěl do bodu, kdy je mi už vřele jedno, kolik z vás svým článkem oslovím a komu se nebude líbit. Je mi úplně jedno, komu se nelíbí můj postoj. Rozumný člověk to pochopí, hlupák mě nezajímá. Rodiče mě vychovali ve víře, že i kdyby všichni skákali z okna, neznamená to, že se musím přidat.

Takový je život. Jednou jste nahoře a za malou chvíli můžete být dole! Neřekl bych, že jsem momentálně nějak extra nahoře, ale nikdy nebudu tak nízko, abych někomu dovolil mi přikazovat, jak mám žít svůj život. Člověk si nevybere, kde se narodí, jaké má dětství, nebo jak vypadá, ale může si vybrat, co se svým životem udělá. Tomu se říká svoboda.

Důvod mířit nahoru

Květina obvykle roste směrem vzhůru. Pravda je, že všichni jednou skončíme zpátky v zemi, stejně jako ta květina. Ale to ještě neznamená, že během života nemůžeme urazit kus cesty nahoru za sluncem, nebo že by to snad bylo zbytečné.

Jisté jsou v životě jen dvě věci, že se vše časem změní a že všichni jednou umřeme. Nevíme, kdy to bude, ale můžeme ovlivnit, co uděláme a co po nás zůstane. Kdyby po mě zůstal jen tento článek, stejně vám v něm řeknu pravdu, že mířit nahoru nebylo zbytečné.

Někdy mě napadá, že jsem se nenarodil do tohoto života jen tak bez příčiny. Mohl jsem mít vše hned a ušetřit si tuto cestu. Dlouhou dobu jsem byl dole, ale nikdo mě tam nikdy nedokáže udržet.

Život je změna. A taky cesta.

Cesty

Spousta cest a změn a občas máme na výběr a můžeme měnit. Já jsem svou cestu našel, musím jít nahoru. Pravda je, že vaše trasa může být úplně jiná, proto vám neradím, že máte dělat totéž. Možná bych vám pouze doporučil věnovat pozornost situacím a momentům, kdy můžete měnit. Že nelze změnit svůj život je jen pověra.

Člověk má vědomí a může se rozhodnout, jaké změny svým rozhodováním vyvolá. Je jedno, zda tomu chcete říkat rozcestí, životní křižovatky, nebo jakkoli jinak. Obvykle věnujeme příliš velkou pozornost slovům, ale slova jsou jen prostředek, kterým se snažíme něco vyjádřit.

Závěr

Kdybychom se rovnou narodili se vším, co chceme, nic bychom se nenaučili. Nevím, jestli existuje něco po životě, ale pokud ano, někdo si dal sakra záležet, abychom se do té doby naučili co nejvíc. To možná nejdůležitější ale je, abychom se naučili být spokojeni s tím, co máme. Tak či tak je jisté, že časem se úplně všechno změní. Takový je život.

Robert Kiyosaki: Nikdy byste neměli říkat „To si nemohu dovolit!“ [Rady o penězích]

Svoboda stále není samozřejmostí! Na začátku třetího tisíciletí [Komentář]

Ethereum London, Berlin a Shanghai forky a jejich role pro ETH 2.0 Serenity

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Letošní rok byl pro mnoho lidí náročnější než obvykle. Lidé nemají moc rádi změny a bojí se toho, čemu nerozumí, ale každý se může rozhodnout, že se změní. V tomto článku to nebude o trzích, ale odpočineme si v našem tradičním odpočinkovém formátu v naší rubrice Bohatství. Tématem je Jaroslav Dušek a jeho názory, myšlenky a vhledy. Bude to jako vždy stručné a volné, a doufám, že i zajímavé.

Jiní lidé

„Nevtahujte do svých úvah jiné lidi!”

Je to zvláštní, ale první věc, která mě napadla, není udělený bludný balvan ani divadlo. Nejsou to věci, které by byly uváděny v titulcích, ale spíše nenápadné věty řečené v pozadí. Říká se, že nejdůležitější věci si lidé říkají mezi dveřmi. Jaroslav Dušek je herec a moderátor, který se často a rád vyjadřuje na různá společenská témata. Je trochu “jiný” – liší se svými názory od většinového pohledu na život a na svět, ve kterém žijeme.

V tomto článku se nevyhnu jednomu menšímu prohřešku, ale snad mi jej prominete. Budu muset do své úvahy pomyslně přizvat jednu současnou inspirativní osobnost. Ona ta námitka navíc stejně stojí trochu jinak. Neměli bychom si ve svých úvahách dělat závěry o tom, co si jiní lidé budou myslet nebo co udělají. To znamená, že svá rozhodnutí bychom měli spíše zakládat na faktech a vlastních závěrech, než na tom, jak předpokládáme že to mají jiní lidé, nebo – co si o tom řeknou.

Dítě neumí myslet ve slovech

Chvíli mi trvalo, než jsem tuhle “Duškovinu” pochopil. Pak mi ale najednou svitlo a skutečně musím uznat, že tohle má svou nečekanou hloubku. Hezky to ukazuje, proč stojí za to věnovat pozornost tomu, co tento 59letý člověk říká. Mohli bychom jej rovnou zavrhnout, říct, že jsou to kontroverzní názory a celé si to tak zjednodušit. Druhá možnost je pokusit se zjistit (pochopit), co vlastně říká. Připravte se na to, že budete riskovat, že si trochu přehodnotíte některé své dosavadní názory.

V tomto případě jste nuceni přehodnotit rovnou způsob, jakým přemýšlíte o věcech. A nejen to, dokonce vás to vyzývá zajít ještě dál. Vy dnes můžeme rovnou zvážit, že třeba nemusíme vůbec myslet. Třeba aspoň chvíli, aspoň den. Dokážeme to ještě vůbec? Jen tak vypnout hlavu a dopřát si poprvé odpočinek od myšlení… Je to vlastně trochu vtipné, ještě včera jste se možná báli, že něco nedomyslíte a teď najednou tohle! Můžete zjistit, že myslet ve skutečnosti není takový problém, jako chvíli vůbec na nic nemyslet. No tohle vám nějak opomenuli říct ve škole, že?

Slova nám dávají možnost myslet o věcech. Bereme jako samozřejmost, že myslíme ve slovech. Myslíme o věcech, které v danou chvíli vůbec nemusí být v naší blízkosti. Dáváme důležitost podstatným jménům. Zapomněli jsme, že jsme dřív uměli myslet také beze slov. Letos na jaře jsme měli možnost si to připomenout. Koronavirus nám tehdy nabídl ticho a klid. Skutečně bylo možné pocítit blahodárnou moc uklidnění. Ale byla to jen iluze, tu možnost totiž máme ve skutečnosti stále. Není problém dospět, ale zapomenout. Vzpomeňte si proto na sebe, když jste byli dětmi a současně zkuste myslet na přítomnost, bez starostí o to, co už bylo, a co teprve bude.

Žijeme za domácí úkol

Jaroslav Dušek má za sebou mnoho rozhovorů s lidmi, kteří hájí poněkud odlišný názor o tom, co je dobré pro děti, od toho, co je prezentováno školním systémem. Myslím, že sám na toto téma minimálně jednou někde “seděl” jako host. Osobně tuto část Duškovy tvroby doporučuji nejvíce (např. tento unikátní rozhovor). Každý z nás byl jednou dítě a někteří již dospěli. No není problém dospět, ale zapomenout.

Postupně jsme byli vtaženi do světa, kde žijeme za domácí úkol. K mnoha věcem jsme byli přinuceni okolnostmi a systémem a vůbec nám nejsou příjemné. Člověk postupem času otupí, ale můžete se přistihnout, jak se sami stáváte přesně tím, co vám jednou vzalo radost ze života. A třeba si při té příležitosti uvědomíte, že je důležitější žít, než plnit úkoly.

Jednou příjde doba, kdy budou děti vyrůstat svobodně a přiznáme jim lidská práva – jako by byly také lidmi – společnost se změní. Z nesvobodné školy vycházejí nesvobodní lidé – poslušní občané. Svobodná škola bude vychovávat svobodné děti, ze kterých vyrostou svobodní lidé a svobodná společnost.

TIP: Bitcoin překonal 20 000 dolarů! Poprvé v historii se cena hlavní kryptoměny dostala nad tuto hodnotu!

Závěr – Jaroslav Dušek

V bitcoinové komunitě se často mluví o vystoupení ze systému, ale k tomu bohužel samotné peníze nestačí. Je to i o tom, přestat se snažit zapadat do nějakých tabulek a škatulek, ve kterých by nás někdo chtěl mít. Jaroslav Dušek mě zaujal také tím, že patří do skupiny těch, kteří tuto možnost určitým způsobem připomínají / nabízejí. Pro mě jsou tito lidé vzácnější, než celý průvod jejich odpůrců, kteří sami obvykle nic zajímavého nenabízejí.

Rok 2020 se chýlí ke konci – zůstaňte s námi a budeme vám zdarma poskytovat naše edukativní články, zprávy a novinky i v roce 2021. Společně již od března 2019 sledujeme rozpuk kryptoměn naživo! KryptoHodler navštěvuje stále více nováčků i starších uživatelů a hodlerů kryptoměn – děkujeme vám všem!

4 dohody – legendární vystoupení

https://youtu.be/HfUBw6eX3IY

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Navazuji dnes na tradici odpočinkových článků, které tématicky vybočují z hlavní náplně našeho webu, abych reagoval na aktuální situcaci, částečnou hysterii, opatření a koronavirus obecně.

Opatření

Začněme tím, co víme a na čem se pravděpodobně shodneme. Faktem je, že se v roce 2020 po celém světě rozšířil virus, který byl nazván Covid-19. Dále také víme, že sice naštěstí nepatří mezi nejnebezpečnější viry, přesto však několik jednotek procent nakažených lidí zabíjí. Dokáže se velmi rychle šířit, čemuž napomáhá několikadenní inkubační doba, což znamená, že nakažení, kteří ještě nemají příznaky, mohou poměrně velmi dlouhou dobu virus šířit dále. Ve většině případů je průběh bez komplikací a umírají především lidé, jejichž organismus je nějakým způsobem oslabený.

Na jaře jsme patřili k zemím s nejnižším počtem nemocných a mrtvých na koronavirus. Národ se semknul, všichni jsme se dokázali zastavit, uklidnit a zvládnout celou situaci s přehledem. Když jsme potřebovali roušky, tak jsme si je ušili a navzájem darovali, nespoléhali jsme na to, že se o nás postará někdo “nahoře”. Politici však zasáhli včas a většina z nás mohla být nakonec ráda, že díky rouškám, zavřeným školám a dalším omezením u nás na Covid-19 zemřelo minimum lidí. Je však pravda, že již tehdy řada z vás proti opatřením vystupovala.

Opatření, jako je nošení roušek, zavíraní restaurací, barů, hospod, škol a dalších míst, atd., nám zasáhla do života více či méně všem. Každý na ně reagoval po svém. Někteří na sobě začali pracovat, jiní se na chvíli zastavili a zamysleli, třeba o tom, za čím se celou dobu ženou. No a jiní zas dávali najevo nespokojenost a protestovali proti opatřením. Hysterii jsme však nepodléhali a v zásadě stále převládal relativní klid. Společnost vnímala, že v jiných zemích, kde vlády s opatřeními zaspaly, umírá hodně lidí. Ušlý zisk a prospěch však vyvolával stále více reakcí, které volaly po obnovení ekonomiky a zastavení “lockdownu.” Pak přišlo léto a naši politici, kteří mezitím začali stále častěji hovořit o tzv. “promořování,”  zrušili veškerá opatření.

Návrat do škol (bez opatření)

Od začátku jsem tušil, že to nejhorší z hlediska šíření tohoto nového viru, o jehož původu toho stále mnoho nevíme, nastane, pokud po návratu dětí do škol společnost nebude mít vůli obnovit alespoň část opatření z jara. Přesně k tomu bohužel došlo. Lidé, kteří ještě na jaře brali roušky poměrně vážně, dostali pomyslnou facku do tváře, když se tato opatření, dosud prezentována jako velmi důležitá, prostě ze dne na den zrušila.

Jestliže se na jaře naši politici chválili, jak se jim podařilo situaci zvládnout, tak na podzim je dohnala pravdivost českého přísloví, které říká: nechval dne před večerem. Díky tzv. rozvolnění opatření a jejich neobnovení se začátkem školního roku jsme se záhy zařadili k zemím, které mají nejvíce nakažených a současně bohužel nejhloupější krátkodobá opatření, která se mění ze dne na den.

Ani tohle však není důvod, abychom házeli vinu jen na politiky. Přiznejme si, že si za to do značné míry můžeme sami. Přiznejme si to, situaci jsme mohli zvládnout, kdybychom se nespoléhali jen na politiky a začali se chránit sami. Žijeme v moderním světě plném nových technologií, ale jsme stále nedospělí a hašteříme se mezi sebou jako malé děti. Ze svých problémů jsme si zvykli obviňovat někoho jiného a za vším hledáme spiknutí s cílm nás nějak poškodit.

Vykřikovali jsme, že je to jen chřipka, navzájem se osočovali a hádali. Nadávali jsme si do sluníčkářů, babišových koblih, do ovcí či jinak. Když jsme měli nosit roušky s ohledem na sebe i ostatní, ztráceli jsme čas hašteřením. Mnoho influencerů a veřejně známých osob zneužilo svůj vliv k tomu, aby přilili olej do ohně a nahlodávali veřejné mínění. V současné době mnozí z vás nebudou tento článek přijímat pozitivně. Zjednodušeně řečeno uvěřili, že jsou opatření zbytečná a nic nám nehrozí.

Nepodléhejme hysterii (tak či tak)

Nyní nastal čas si na chvíli sednout doma k čaji, kávě nebo čemukoli, co máte rádi, a zamyslet se. Má skutečně cenu se neustále dělit na příznivce toho či onoho? Naše společnost je rozdělená. Jsme oslabení, bojujeme mezi sebou a sami mezi sebou se nejspíš jednou zničíme, pokud s tím nedokážeme něco udělat. Nastal čas hledat společné zájmy a společné výzvy.

Nikdo z nás si to nepřál, ale Covid je nyní zde, to je prostě nepopiratelný fakt. A ano, máte pravdu, pokud namítáte, že to není zdaleka jediný problém, který máme, jediná nemoc, ani jediná hrozba. Lidé umírají, to nás virus naučil více vnímat. Všímáme si více než kdy dřív, že jsou tu lidé, kteří čelí blízkosti smrti. Do tváří nám přejel stín beznaděje a mohli jsme si uvědomit konečnost našich životů. Pocítili jsme, že nikdo z nás není nedotknutelný a snad máme všichni někoho, o koho bychom nechtěli přijít.

Život jsou radosti a štěstí, ale někdy také hrozby a problémy. Teprve, když nám teče do bot, tak se ukáže, kdo je kdo. Teprve v nouzi poznáš přítele. Ve vyhrocené situaci lidé odhalí svůj pravý charakter. Odvážní se postaví za druhé, hrdinové ochrání slabší. Budou odhaleni zbabělci, podvodníci a ti, kterým záleží jen a jen na sobě. Jednou koronavirus odezní. Slunce dříve či později opět jemně polechtá naše tváře a vynutí si lehký úsměv. Opatření již nebudou potřeba a my se ohlédneme zpět a snad i koutkem oka zahlédneme pravdu.

Závěr

Koronavirus nám připomíná, že jednou naše cesta na této planetě skončí a my umřeme. Vnímáme opatření, které se nás přímo dotýkají a můžeme sledovat, jak lidé kolem nás ztrácí práci, mají problémy, ztrácí zdraví, nebo život. Co však nesmíme ztratit, je naděje, že společně dokážeme přečkat každý problém a každou hrůzu nakonec překonáme. Neztrácejme víru, že se z každého problému poučíme, že zpacujeme ponaučení, které koronavirus přináší a že si nikdy nikým a ničím nenecháme vzít svobodu, odvahu ani ideály. Pokud platí – rozděl a panuj – pak je v našem zájmu se nenechat rozdělit.

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Každý den se na vás valí spousta informací. Znám celou řadu lidí, kteří umí předat nejednu dobrou radu. Jedna rada střídá druhou, neustále přichází, den za dnem. Já rád vyhledávám lidi, kteří mají co říct a umí i poradit. Internet mi to neskutečně usnadnil. Inspirovalo mě to k napsání tohoto článku.

Rada nad zlato

Každá rada dobrá, říká se někdy. Na každém rohu zavadíte o nějakou tu radu. Rady se radí a lidé (ne)poslouchají. Hodnota rady vždy závisí na její pravdivosti a užitečnosti, nikoli na osobě, která radí, což se někdy přehlíží. Rady se také zapomínají a jindy si dobrá rada protiřečí s jinou dobrou radou.

Radit ostatním je povznášející, ale co když se ukáže, že každá rada není dobrá rada? Já jsem se před časem rozloučil s myšlenkou, že bych měl někomu radit. Tenhle “svět doporučení a poučení” skýtá mnohé nedostatky a ukazuje se, že co je pro jednoho lékem, může být zrovna tak jedem pro někoho jiného. Vždy záleží na mnoha okolnostech.

Metafora se solí

Osolit si život může být stejně tak dobrý nápad, jakož i hotová pohroma. Když si přesolíte oběd, asi vás to nezničí tolik, jako když si “přesolíte” celý život. Ani honba za úspěchem a bohatstvím nemusí být v přehnané formě tím, co učiní něčí život šťastnějším a naplněnějším. Ostatně, i když se říká, že je sůl nad zlato, asi se shodneme, že je dobré mít sůl a zároveň i zlato. Pak už jen záleží na tom, jak často vaříte a kolik si toho potřebujete a chcete koupit.

Každý má vlastní rozum

Všichni jsme slyšeli hodně rad. Dobrá rada se neodmítá, ale někdy je přece jen lepší slušně poděkovat a následovat vlastní rozum. Každý má vlastní intuici a vlastní rozum a myslím, že nikdo to s vámi v životě nemyslí tak dobře, jako vy sami. Myšlenky a názory druhých nás můžou v mnohém obohatit, posunout nás dopředu… Nakonec jsme to však my sami, kdo musí rozhodnout, kterou radu si vzít k srdci.

Odmítám rady, které chtějí přesvědčit, že není třeba poslouchat vlastní intuici a vlastní rozum. Taková rada totiž nikoho neobohatí, ale snaží se vás připravit o vaši vlastní hlavu a vnutit vám cizí názor jako celek. Posadit vám na krk cizí mozek a udělat z vás něčí “klon”… To není skutečná pomoc. To je snaha, připravit ostatní o jejich svobodnou vůli.

Závěr

Žijeme v pestrém světě plném nepřeberného množství barev a tvarů. Je to kaleidoskop plný různa. Každý jsme jiný a představa, že je možné, aby byli všichni stejní, je nepochybně mylná. Stejně tak je omyl, když si jakýkoli myšlenkový influencer vypěstuje představu, že našel univerzální pravdu, kterou by ostatní měli přijmout. Pokud máte pocit, že jste někoho takového potkali, můžete se mu pokusit nabídnout tento odpočinkový článek z Hodlerovy rubriky Bohatství, který je trochu jako sůl. Může být stejně tak nepostradatelný, jakož i zcela nadbytečný.

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

George Floyd. – Odpočinkové články nemusí být vždy příjemné. Někdy se téma přímo nabízí a nemusí se týkat zdaleka jen finančního bohatství. Dnes měl vyjít týdeník HODL, ale bude to jinak. Co takový lidský život, dá se jeho cena vyčíslit? A mění se nějak podle toho, zda nosíte do práce sako a kravatu, nebo montérky a tašku s nářadím? Smrt jako smrt, ale přesto – někdy je to jiné. Každý jednou zemře, ale to dnes nechme stranou, někdy totiž jedno úmrtí rozpoutá víc než jeden pohřeb a trochu těch slz…

George Floyd

Jsou lidé, kterých je škoda. Občas se stává, že někdo musí nejprve odejít, než si lidé uvědomili, o co přišli. Každá smrt je ztráta. Když ale zemře génius ve svém oboru – někdo, kdo se přesně narodil pro to, aby dělal velké věci a tvořil něco mistrovského – svět ztratí hodně. Jsou lidé, kteří se dočkají slávy až po smrti. Po některých za života neštěkne pes, ale když zemřou, najednou si svět zázračně vzpomene, vystaví pomníky, udělí posmrtné ceny či pojmenuje ulice. Zkrátka zapíše nešťastníka do dějin až ve chvíli, kdy z toho již nebude mít žádnou radost. Může jít o spisovatele, umělce, vědce, nebo třeba státníka – jednoduše o někoho, kdo předběhl svou dobu.

Ačkoli nepatřil do žádné z výše uvedených kategorií, George Floyd se rovněž slávy nedočkal během života. Jeho konec byl však přesně takový, sláva ho totiž zastihla až posmrtně. Během života by dav v ulicích nikdy neskandoval jeho jméno. Nikdy by se nedočkal takové pozornosti a zájmu o svou osobu a o své zdraví, a to od úplně cizích lidí. Příběh dnešní osobnosti nebude lehké vyprávět. Jednak proto, že ho nikdo nezná a moc toho o něm nevíme a jednak proto, jak nepříjemné věci nám ukázal o naší společnosti. Jedno je jisté už teď – tuhle smrt si budeme pamatovat.

Smrt, kterou si budeme pamatovat

Příběh, který se podobal mnoha obyčejným životům v USA. Narodilo se dítě a mělo jinou barvu, než někteří jeho spolužáci ve škole. Bylo to tak proto, že předci našeho hrdiny pocházeli z Afriky. Život v nejskvělejší zemi na světě si však nevybrali ze své vůle. Byli uneseni ze svých domovů. Byla jim odepřena svoboda, ukraden život a jeden úžasný národ si z nich udělal otroky. Ponížil je na úroveň zvěře, nasadil pouta a odvlekl k životu v ponížení, bolesti a utrpení. Byl to stejný národ, který se stále tváří jako ten nejlepší, který má jako jediný nárok diktovat světu, jak má žít.

Přibližně polovina dospělých lidí ve Spojených státech měla alespoň jednoho blízkého příbuzného za mřížemi. Asi není překvapením, že národnost, která má v nedávné historii zapsanou bolest, ukradené životy, opakované znásilnění a otroctví, se se světem, do kterého byla vržena, nedokáže jen tak lehce srovnat. Vlastně je ohromným úspěchem už jen ta neskonalá přizpůsobivost lidí, s jakou se Afričané dokázali za pár desítek resp. několik jednotek set let přetransformovat na plnohodnotné obyvatele největších světových metropolí. To je skutečně pozoruhodné a došlo k tomu i přes rasismus a segregaci – což byly věci, se kterými se Afroameričané museli naučit žít.

Kromě toho, že měl George Floyd problémy se zákonem, vyrostl také v černošském ghetu Cuney Homes v Houstonu v Texasu. Na škole hrál basketbal a později rapoval. Jeho život se příliš nelišil od životů mnoha dalších lidí v USA. Když v roce 2020 během koronavirové pandemie přišel o práci, nikdo ho neoplakával, ani za něj neprotestoval. Dalo by se říct, že dokud žil, tak ho měla většina lidí u zadku, stejně jako mnoho jemu podobných. To se však mělo brzy změnit.

Slavný neslavný konec

25. května si budoucí bývalý policista Derek Chauvin, aniž by to věděl, naposledy oblékl policejní uniformu. Čert ví, co se mu ten den honilo hlavou, když se se svými kolegy jako vždy vydal do práce. My jen víme, co se stalo poté. Podezřelý byl černoch a přistihli ho, jak platí falešnou dvacetidolarovkou. Bylo to asi jen pár týdnů poté, co FED provedl možná nejprudší tištění peněz v historii a zatímco mnoho Američanů zůstalo během koronavirové krize doma bez práce, často i bez peněz, nalil do bank a finančních trhů biliony dolarů. Nikdy dříve centrální banky nežhavily své skutečné i pomyslné tiskárny na takové obrátky jako nyní.

Policista odvedl svůj job, a nic by se nestalo, kdyby mu v hlavě něco nepřeplo krátce po zajištění údajného padělatele, který možná jenom chtěl taky zkusit to, na co mají právo jen “velcí kluci”- tedy tisknout dolary. Tak či tak, toho osudového dne, někdy během doby, kdy Chauvin asi 9 minut s výrazem podivného uspokojení a samolibé nadřazenosti klečel podezřelému na krku, George Floyd zemřel. Stalo se tak za přihlížení protestujích, leč pasivně přihlížejících kolemjdoucích a několika dalších policistů, kteří měli to štěstí, že měli zrovna službu, a zároveň tak málo rozumu, že neviděli či nechtěli vidět, co se před jejich vlastními zraky odehrává.

Když se policejní patolog, pravděpodobně na příkaz vedení, pokusil zamést uškrcení otce pěti dětí do kouta, zřejmě již tušil, že to neklapne. Po takovém takřka desetimitovém klečení příslušníkem policie na krku spoutaného muže již budete těžko rodině, známým a milionům přihlížejících Američanů vysvětlovat, že za smrt černocha může špatný zdravotní stav v kombinaci s nějakou tou drogou. George Floyd byl zavražděn příslušníkem policie pro 20 dolarů a jeho smrt obrátila Ameriku vzhůru nohama.

Závěr

Dnes již všichni víme, co bylo dál. Tedy alespoň dosud. Zda se však něco změní, to si říci netroufám. V ulicích po celém světě je stále cítit pach smrti, a bude to tak i nadále, to víme jistě – to jediné. Lidstvo přežilo mnoho válek, mnoho epidemií, řadu velmi špatných období, teroru, nadvlády a strachu. Překonali jsme mor, hladomor i Hitlera a jsem si poměrně jistý, že přečkáme i koronavirus. Nic to však nemění na tom, že je také důležité, v jakém světě se poté ocitneme. – Co na nás vlastně čeká. A jakou má náš život cenu?, to je relativní. A může se to změnit lusknutím prstu, stejně jako se může tvář centra i toho největšího města v USA ze dne na den změnit z poklidné metropole na válečnou zónu.

Dodatek: George Floyd se stal obětí nepochopitelného policejního násilí. Jeho jméno nyní zná celý svět. Neměli bychom však zapomenout, že Floydův odkaz již není jen o zbytečné ztrátě, bez ohledu na barvu pleti, samozřejmě.  Myslím, že je o tom, abychom nepřehlíželi a nenechali si líbit nespravedlnost a potlačování svých práv. Abychom zároveň nepřihlíželi tomu, když je někdo v nesnázích. Abychom nezavírali oči a postavili se na obranu hodnot, které musíme zachovat. Tohle skutečně není jen o rasismu. Dokud bude společensky přijatelné a vůbec možné, použít násilí proti pokojně demonstrujícím lidem, kteří přišli vyjádřit svůj názor, tak žádná úžasná země neexistuje. A dokud bude někdo rabovat a rozbíjet cizí majetek, zatímco se kolem něj protestuje proti násilí, tak si ji možná ani nezasloužíme.

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Jsem ten poslední, kdo by chtěl zlehčovat současnou situaci ohledně koronaviru. Velmi se mi příčí a striktně odmítám vydávat články, které by začínaly titulkem ve smyslu „proč je koronavirus dobrý pro Bitcoin.” Takové novinářské výkřiky dle mého názoru hovoří o ztrátě soudnosti a také základní slušnosti vůči těm, kteří onemocněli, kterým někdo onemocněl, či dokonce zemřel. Na druhou stranu bych rád odlišil tento typ určité nestoudnosti od optimismu a snahy hledat na všem něco dobrého, což je naopak žádoucí.

V nouzi poznáš (ne)přítele

Již naši rodiče a prarodiče nás učili, že vše špatné je pro něco dobré. Podle mě tento druh pravd patří k těm nejlepším věcem, které nám starší generace předávají a které stojí za to předat dál. Není to jen o slovech samotných, ale také o tom, mít cit pro tu pravou chvíli, kdy se ten či onen výrok hodí, a kdy naopak ne. Samotná interpretace je tedy jen polovina tohoto učení. Osobně mám dojem, že právě nyní jsme teprve vstoupili do fáze, kdy už má cenu začít hledat v této situaci to dobré.

Měli jsme příležitost zažít, jaké to je, když se národ semkne. Měli jsme zároveň příležitost zjistit, co se stane, když se na chvíli hodně součástek systému zastaví. Například školství. Současné školství je na tom tak špatně, že i krátkodobé zastavení je vlastně svým způsobem spásou. Ano, oponovat můžou lidé, kteří se nyní musí starat o děti a učit je. Ale pak se musím ptát – je tedy školní systém jen “skladištěm” pro děti, aby mohli oba rodiče pracovat? Lhali jsme tedy sami sobě i dětem, když jsme se celou dobu tvářili, že škola je tu primárně pro děti? Nebo už ani nelžeme, ale říkáme to rovnou, podobně jako když říkáme, že většina učiva je zbytečná a pro život nepoužitelná?

Nyní tedy máme šanci přijít s něčím novým. Udělat změnu k lepšímu. Můžeme zkrátit pracovní týden. Můžeme více rozšířit alternativní a domácí vzdělávání. Můžeme alespoň trochu odstranit byrokracii, přenést řadu věcí na internet, začít se sebevzdělávat a začít věci více řešit takříkajíc zdravým selským rozumem. V jistém smyslu ve skrytu duše každý z nás na takové zastavení systému tajně čekal. Jen jsme asi nečekali, že to příjde z této strany, ale s tím už nic nenaděláme.

Řekl jsem, že se národ semknul a je to pravda. Lidé nosí roušky, aby se vzájemně chránili před šířením nemoci. Nepanikaříme, naopak jsme poměrně velmi klidní a disciplinovaní a dokonce začínáme více než dřív myslet na ostatní. Je tu množství hrdinů, kteří začali v této těžké době pomáhat svým bližním, ať už jde o maminky, které šijí a rozdávají roušky, nebo výrobce alkoholu, kteří začali zdarma dodávat dezinfekční gel do dětských domovů či domovů důchodců a našlo by se mnoho dalších příkladů. Lidé se nezbláznili a nemáme v obchodech prázdné regály, jako například ve Špaňelsku i jinde ve světě.

Přestali jsme se smát!?!

Češi a Slováci mají spostu věcí společnou. Kromě společné totalitní minulosti je to také humor, který jistě hraje určitou roli v tom, že jsme právě takové období křivd a nadvlády dokázali přežít. Ukázalo se však, že koronavirus skutečně není jen nějaká blbost, kterou nás tu někdo straší. Také je poměrně malá pravděpodobnost, že by se jednalo o nějaké cílené vypuštění viru. Není proto možné začít na někoho ukazovat prstem, že za to může, jako ve většině jiných případů. Nemůžeme obvinit Čínu, že za to může, stejně jako nemůžeme obvinit Itálii. Nemůžeme se tomu tedy smát a v podstatě nemáme na co nadávat, každý se nyní snaží ochránit sebe, ochránit své blízké a pokud má možnost, tak pomoct také dašlím lidem.

Bohužel či bohudík, jako platí, že v nouzi poznáš přítele, tak poznáš také nepřítele. Jsou to ti, kteří se na této situaci pokoušejí rýžovat. Stydět by se měli šmejdi, kteří začali prodávat dezinfekce a roušky za desetinásobné ceny. Jsou mezi námi lidé, kteří tyto věci dokonce cíleně za tímto účelem skoupili, čímž zabránili, aby se dostaly k dalším lidem, kteří je potřebují. Také jsem zaznamenal případy, kdy lidé odmítají či nechtějí nosit roušky a snaží se k něčemu takovému nahlodat i ostatní. Tito lidé, ať už z nevědomosti, hlouposti nebo čirého sobectví, ohrožují zdraví ostatních lidí a nejhorší je, když se tyto své názory snaží šířit v médiích. V situaci, kdy jde o životy lidí a kdy dodržování těchto bezpečnostních hygienických zásad bude mít nepochybně vliv na to, kolik lidí se nakazí a kolik jich umře, tak osobně považuju za akt nepřátelství, když někdo začne veřejně nabádat lidi, aby např. nenosili roušku. Ano, opravdu zde na nošení roušek nejsme zvyklí, stejně jako nejsme zvyklí na globální pandemii…

Ale každý jsme v trochu jiné fázi myšlení a každý na současnou situaci nemusí být připraven, proto nechci nikoho soudit. Jsou například děti, které ve školách trpí jen proto, že se po nich chce něco, na co ještě nejsou vývojově připravené a jednoduše řečeno ještě pro ně není pravý čas.

Obecně jsem proto velmi hrdý na své spoluobčany a věřím, že se z toho společně dokážeme dostat. Nyní není chvíle na vzájemné války ve jménu toho či onoho náboženství, politického přesvědčení či rasy a barvy. Využijme tuto nelehkou chvíli k tomu, že na ní najdeme něco dobrého. Zkuste sami udělat něco dobrého pro druhé. Nebo alespoň vnímejte a pamatujte, jak se situace dokáže rychle změnit, když jde o život nás a našich blízkých. Uvidíte, co je doopravdy důležité.

Závěr

Stejně jako je rozdíl mezi hledáním profitu na smrtící epidemii a snahou, hledat na všem něco dobrého, je také rozdíl mezi zlehčujícím hloupým smíchem a humorem, který nám pomáhá přežít horší chvíle v životě. A to je právě ten určitý selský rozum, na který bych rád poukázal. Vše se nedá vyšíst z tabulek a pouček. Víte, vše se nedá naučit nazpaměť a odříkat u tabule. Nechci současnou situaci zlehčovat, ani šířit paniku. Chci zachovat klid, použít maximum dostupných opatření k ochraně a ve zbylém čase sledovat a fandit tomu, do jaké míry se podaří z této nelehké situace vytěžit něco dobrého pro pozitivní celospolečenské a systémové změny. A tento článek vznikl vlastně proto, abych vás poprosil o totéž.

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

V naší společnosti, a v kryptokomunitě mám tento dojem obzvlášť, se tak nějak rozšířila snaha bojovat proti lidem, kteří mají jiný názor. Jak si zvyknout možná není úplně přesně řečeno, zkuste si přečíst tento článek a pak se můžete pokusit respektovat názory druhých, nebo spíš to, že na svůj názor mají také právo, stejně jako vy sami.

Jak se vyrovnat s tím, že má někdo jiný názor?

Začněte tím, že přestanete na každém svém názoru stavět svět. Nic se nestane, když se ukáže, že jste se v něčem mýlili. Nikomu není třeba něco dokazovat nebo se tvářit neomylně. Ba naopak, stát si zarytě za svým i poté, kdy se ukáže, že to tak není, vyvolá v očích okolí pozdvižené obočí a pobavení spíše, než upřímné přiznání omylu.

Tím to však nekončí. Cesta za vyrovnaným postojem jen začíná.

Vyvolává ve vás osobní nesympatie či dokonce hněv jen to, že si někdo myslí něco jiného? Tyhle pocity byste neměli příliš živit. Pokud možno se jich zbavte, nic dobrého nepřinesou. Je to nepochopení diskuze a svobody a myslím, že v naší společnosti tento omyl vytváří již školy. Je snad třeba nějak vědecky dokazovat či obhajovat, že jsme se jako děti na základních i středních školách učili, že o pravdě se nediskutuje.

Mlč a poslouchej!

Není snad tohle principem našich škol? Děti přicházejí přirozeně zvídavé a odcházejí mnohdy s cynickým odporem ke hledání pravdy i k učení jako takovému. Zvykli jsme si, že jakmile se jednou řekne jak to je, již se na tom nedá nic měnit. A co je horší, naučili jsme se dokonce útočit na ty, kteří mají jiný názor. V mládí nás zahltili učivem k zapamatování, až jsme se z toho málem odnaučili myslet, natož tak ještě komunikovat.

Proč máme pocit, že náš názor nějak ztrácí, když na světě pobíhá někdo, kdo si myslí úplně něco jiného?

Když například zastáváme názor, že by bylo dobré, kdybychom si například koupili Bitcoin. Když se to řekne jak to je, zní to až komicky, ale představte si, že jsou lidé, kteří by vám rovnou přišli sdělit, že jste idiot. Přitom s trochou zamyšlení a rozvahy lze přece konstatovat, že si každý může investovat do čeho chce a je to jen jeho věc.

Jiný příklad – někdo si myslí, že Bitcoin je ideální kryptoměna a nic jiného v jeho očích nemá význam. No na druhou stranu jsou tu i lidé, kteří si to nemyslí. Někteří dokonce zastávají zcela opačný názor a věří, že právě altcoiny nabízejí to, co Bitcoin postrádá. Když se tyto skupiny střetnou, mohly by si prostě říct, že na věc mají jiný názor a připustit, že je to vlastně dobře, protože díky tomu, že funguje obojí, má každý možnost si svobodně zvolit, čemu bude věnovat svou pozornost, energii a čas.

Bohužel to tak mnohdy není

Lidé mají možná pocit, že si zaslouží také “mít pravdu”. Máme z nějakého důvodu pocit, že právě tohle je potřeba. Proč vlastně chceme dokazovat svoji důležitost? Proč máme pocit, že náš názor nějak ztrácí, když na světě pobíhá někdo, kdo si myslí úplně něco jiného? Je to náš kolektivní mindrák, nebo se mi to jenom zdá? Kde se v nás bere ta touha, svým rozhodnutím vymezovat realitu? Proč tak moc chceme, aby náš názor byl pravda, kterou ostatní musí přijmout?

Každý má právo na svůj názor

To platí, pokud také ostatním toto právo uznáte. Pokud chcete, aby vás ostatní respektovali, muste také respektovat ostatní. Nejde si pyšně mlít své a divit se, že si vás okolí neváží. Věřím, že je možné vycházet s lidma, kteří si o mnoha věcech myslí úplně něco jiného. Je možné o tom diskutovat, je možné se jim to pokusit vyvrátit. Co však přípustné není, je rovnou lidi s jiným názorem považovat za idioty, nebo se dokonce násilím dožadovat toho, aby také přijali váš názor.

Závěr

Nepsal bych o tom, kdybych přesně na tuto věc nenarážel dnes a denně. Opravdu je mezi námi hodně lidí, kteří vyloženě útočí na ty, kteří si myslí něco jiného. Nemusíte se mnou souhlasit, ale já věřím, že takový postoj není správný. V každém případě však zřejmě platí, že kdo nerespektuje ostatní, ten si sám respekt nezaslouží.

I tohle uvědomění může být součástí osobního bohatství. Není nutné mít pořád pravdu a každému to cpát. Asi proto se říká, že moudřejší ustoupí. Je totiž v pořádku, když si někdo myslí něco jiného a jen dokud platí, že se účastníci diskuze nesnaží navzájem napadat, tak má debata smysl. A jindy je prostě lepší nechat to být a jít si po svém.

Odebírejte nové články kliknutím na zvoneček a budete mít stálý přehled. Nebo nás sledujte na Facebooku, Steemitu, Twitteru a přidejte se do naší diskuzní free HODL skupiny.

Co dále?

Nová komunita pro hodlery na Steemitu – přidáte se? [KryptoHodler]

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Milí čtenáři, je páteční večer a tak si neumím představit lepší čas na odpočinkový článek, než právě nyní. Pod článkem pak najdete video z jednoho z mých oblíbených českých a slovenských ytb kanálů – Trochu lepší. Dnešní odpočinkové téma je jasné, překážku můžeme brát jako výzvu.

Naši pravidelní čtenáři už ví, že na Hodlerovi občas vychází odpočinkový článek v naší doplňkové rubrice Bohatství. Někdy je třeba od kryptoměn a vlastně od všeho vydechnout a pustit to z hlavy. Páteční večer je na takovou činnost ideální dobou. Radši to tedy zkrátíme, aby ten odpočinek nebyl zbytečně moc namáhavý. Dnes si tedy všichni odpočiňme a o víkendu doplňme energii i sílu na další zajímavý týden. Tohle téma však stojí ještě za pár vět. Každý hodler určitě narazil nebo narazí na nejednu překážku a rozhodně se hodí, když si v takovou chvíli vzpomenete, že kdosi jménem Kytka někde na Hodlerovi psal cosi o tom, že to lze brát jako výzvu.

Berte překážku jako výzvu

Život přináší překážky a HODL samozřejmě taky. Pamatuju si, když stál Bitcoin 6 tisíc v roce 2018 a věřili jsme, že z toho bude kulaté dno a níž to nespadne. Když to pak kleslo skoro na polovinu, byl to celkem šok. Pro hodlery to byla jednoznačně překážka. Najednou jsme se museli nějak vyrovnat s tím, že to může jít ještě níž. Hodně se mluvilo o úrovních okolo 1 600 až 1 500 USD. Rozhodně byla výzva se s tím nějak poprat a málokdo to dokázal vychytat tak, aby nyní mohl jen spokojeně sledovat pohyby okolo 8 tisíc a smát se nadpisům ohledně krvavých pádů o 10 %. S odstupem času však všichni vidíme, že se skutečně jednalo o velkou výzvu a někteří z vás z toho vyšli úspěšně. A to je skvělý pocit. Zažili ho třeba ti, kteří navzdory obecné panice na trhu dodrželi svou strategii a např. každý měsíc přikoupili za stejnou částku.

Může to působit banálně, ale v životě to tak jednoduché není. Brát překážku jako výzvu není samozřejmost. Není to jako říct si, že zítra věnujete více času své rodině, nebo cokoli takového. Jde o to, najít v sobě sílu právě v té době, kdy se vám zdá, že už to nemůže být horší. Dokázat překonat spoustu negativních pocitů, které vás nutí to vzdát. Jsou prostě chvíle, kdy jakákoli rada působí jako zbytečnost, protože se vám zdá, že to nemá žádný smysl. To jsou chvíle, kdy se můžete dokázat zvednout zpět na nohy a brát to jako výzvu. Přesně tehdy to má smysl, jinak je to jen fráze.

Video

K danému tématu jsem vybral následující video, které bych vám doporučil zhlédnout. Je o tom, jak přeměnit překážky v možnosti. Video natočil ytb kanál Trochu Lepší a inspiruje se knihou Překážka jako výzva, kterou napsal Ryan Holiday. Po shlédnutí můžete autora videa odměnit lajkem či komentářem, stačí se prokliknout na youtube. Hezký víkend!

Odebírejte nové články kliknutím na zvoneček a budete mít stálý přehled. Nebo nás sledujte na Facebooku, Steemitu a přidejte se do naší diskuzní free HODL skupiny.

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Jako každý rok, tak i letos přicházejí Vánoce. Počasí se letos muselo zblánit, pomyslel jsem si, ale hned jsem si uvědomil, že vlastně ani nevím, kdy byl naposledy o Vánocích sníh. Asi bych zanadával i nahlas, ale jsou tu děti… Dnešní děti ví, že dárky přece nosí máma, táta a babička, ale přesto jsou zvědavé, kdo je Santa a kdo Ježíšek.

Vánoce a sníh ☆❅

Moment prosím! Letošní rok byl pro Santu ještě hektičtější, než ten minulý a občasný odpočinek se postupně stal milou nutností. Je to rok co rok horší, pomyslel si. Dnešní děcka si už neumí vážit maličkostí a nemají z ničeho radost, řekl Blesk. To neříkej, děti jsou pořád stejné, jen doba je jiná, opáčil Santa a poklepal dobrácky skřítkovi na rameno.

Santa se tiše zadíval na tu obrovskou hromadu dárků a napadlo ho, jestli už není zralý odejít do důchodu. Záda už nejsou co dřív… A co je horší, přestávám cítit to kouzlo, pomyslel si a podvědomě lehce podupal, aby se ujistil, že zaslechne cinkot rolniček a tichý šelest, který ho doprovázel v dobách nejkrásnějších. Rád vzpomínal na své vůbec první Vánoce, ale i na mnoho dalších let, než se vše začalo měnit.

Santa

Santa se těšil, že ty nejmenší děti i letos budou tak nadšené, jako jsou každý rok. Ze všeho nejvíc miloval jejich rozzářené oči a smích. Ta radost z dárků a pravá vánoční nálada, to jediné ho v dobách, jako je tato, drží nad vodou. Lidi ve mě už nevěří! Přistihl se, jak říká ta slova nahlas. Hned se rozhlédl, zda ho nikdo z pomocníků nezaslechl. Nemůže si dovolit kazit den do Vánoc pracovní morálku svých skřítků! Už tak má co dělat, aby udržel své vlastní pochmurné úvahy na uzdě.

Vzpomněl si na zdroj svého smutku, který se, sice zdaleka ne dost na to, aby vše vzdal, ale přece palčivě vkrádal do Santových myšlenek. Lidé dřív zdaleka nebyli tak bohatí. Stačilo jim málo, a už měli radost, až některým tekly slzy dojetím. Doufal, že i letos tisíce párů rozzářenýh očí naplní jeho duši Vánočním štěstím, což je kromě několika tisíc sušenek jediné platidlo, které starý dobrák kdy přijal za své služby.

Bohaté Vánoce

Byl by radši, kdyby mohl zase jednou rozdávat všem dětem kulaté panenky a malé dřevěné vláčky, místo všech těch elektronických krámů a placatých destiček. Přemýšlel, zda by jimi lidé nemohli alespoň po rozbití vydláždit cesty, nebo obložit koupelny..?

Ta myšlenka by ho asi rozesmála, kdyby si zároveň nevzpomněl na loňské Vánoce. Na tu hromadu dárků, přes kterou ani nebyl vidět stromeček. Na ty nezůčastněné pohledy a otázky chlapce, zda už se může zase zavřít se svou destičkou do svého pokoje a nechat čas, aby se roztočil na plné obrátky, dokud neusne jako tělo bez duše.

Ze všeho nejhorší je to množství dárků, které si lidé dávají sami! Santa by se byl vsadil, že ani jeho bezedný pytel by nevydržel ten nápor. Zažil v mnoha rodinách, jak bezedná chamtivost málem zadusila ducha vánoc, který ho na jeho pochůzkách doprovází a rozdává lidem mnohem víc, než je na první pohled zřejmé.

Ježíšek

Ze všech dětí se toho roku na Santu nejvíc těšil malý Ježíšek. Ježíšek však byl už jako malé dítě velmi moudrý. A jako takový věděl, že Santa do Betlému nepřistane, pokud tu nebude sníh. Jeho sáně na to nejsou stavěné a oblečení je moc teplé!

Ze všech nejvíc by si přál, aby ho santa navštívil a dlouze brečel, když si uvědomil, že to není možné. Jsou Vánoce, mám narozeniny a Santa přesto nepříjde, aby mi dal dárek, pomyslel si a na moment se otřásl. Nebylo to však zimou. Měl sice na sobě jen lehký šat a bylo trochu deštivo, ale zároveň dost velké teplo, jaké v Betlému o Vánocích bývá. Ne, zima mu opravdu není, spíš jako by chěl sám sebe přesvědčit, že Santa možná přecejen příjde.

Vánoce

Ježíšek byl smutný. Nebylo to už jen proto, že Santu ani letos neuvidí. Myslel na všechny ostatní děti, které nikdy nedostanou dárky a rozhodl se, že on bude ten, kdo s tím něco udělá.

Ježíšek miloval všechny lidi a v tu chvíli měl jen jedno velké přání. Později v něm budou vidět Boha. Věděl, že lidé budou uctívat kříž, který ho zahubí a že lidská povaha zůstane i po jeho smrti stejná. Věděl, že lidé jsou dobří, že lidé jsou zároveň zlí, že je přesto všechny miluje a s láskou jim zanechá odkaz, který prozáří temnotu, aby se každý mohl vidět pravdu a nebál se ji následovat.

Věděl, že svému osudu se nevyhne. Budou v něm vidět Boha, i když jim řekne, že je stejný jako oni. Nikdy mu neuvěří, že Bůh je všude, protože jim zastíní zrak temnota jejich srdcí. Tu temnotu musí rozzářit, ale toto jediné přání se mu nikdy za života nepodaří naplnit. Toto jediné přání ne! Ale přinést dětem Vánoce, to by mohlo být v mých silách, řekl si a nad hlavou mu cosi prudce zazářilo a celý prostor kolem něj naplnilo jasné světlo.

Závěr

Jen kdyby to počasí letos překvapilo! Jenže to se zřejmě nestane! Vánoce jsou zítra a venku je to samé bláto a navíc už zase prší. Asi se muselo zbláznit, dřív jsme tu přece mívali sníh. Na horách možná, ale tady dole začala jarní obleva dřív. Jako by zimu někdo přesunul na jindy. Přesto mám bůhví proč pocit, že letošní Vánoce by mohly být skvělé. A mít vánoční náladu i bez sněhuláka a rampouchů, to je přece opravdový zázrak, nemyslíte?

❅ ❅Přejeme vám hezké svátky!❅ ❅

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Je pátek večer a kryptosvět dnes nenabízí moc zpráv, resp. zde není moc takových, které by byly opravdu něčím zajímavé. Jako bychom všichni odpočívali a vyčkávali. Takže jsem se rozhodl, že vám dnes místo toho nabídneme odpočinkový článek. Je určen všem, kteří bez ohledu na reakce okolí sledují svůj cíl a kteří nakonec zdolají svoji vlastní horu.

Úvodem

Je krásné páteční odpoledne, pomalu už večer, a nevidím důvod, proč si ho kazit vydáváním novinek na sílu. Naopak mám dojem, že si zasloužíme trochu odpočinku. Připomínám, že každou středu a sobotu si poslední novinky shrneme v našem přehledu SPPN.

Dnes je to takový oddech po velké akci. Jako bychom tím vším děním v kryptosvětě byli obrazně řečeno poněkud přiopilí. Od výsměchu a posměchu se najednou kryptoměny řeší ve všech médiích již takřka na denní bázi. Je na to tento svět vůbec připraven? A co my samotní?

Kde hledat svoji šanci?

V mírném rozčilení píšu tato slova o tom, že člověk v životě hledá svoji horu – svoji překážku, která je tu jenom pro něj. Proč to dělat, když to s sebou nese ono rozčarování, bolest a vztek? Protože je to šance. Protože překážky tu nejsou od toho, abychom se díky nim cítili malí, ale abychom po jejich překonání mohli vyrůst. Stát se tím, kdo překročil vlastní stín a postavil se životu čelem. To nejsou slova, která by se mi psala snadno. Napsat tyto řádky, do toho člověk musí dospět a v podstatě si to zasloužit. Nejsem si zcela jistý, jestli na to mám vůbec v současnosti právo.

Článek jsem nazval: „Jak najít svoji horu?” Vznikl zcela spontánně a jistě nečekáte, že vám zde poskytnu nějaký návod k tomu, jak byste měli žít svůj vlastní život. Každý si sám musí odpovědět na otázku, kde se nachází jeho životní bariéra. Kde hledat překážku, které se celý život úspěšně vyhýbáme…

Káždý má někde svoji horu

Jít vstříc svému strachu, to asi není činnost pro každého. Určitě by se opět našlo plno nespokojenců, kteří by tento článek označili za nějaké kecy, vhodné tak do ženského magazínu. Nebylo by to poprvé. Ale já věřím, že právě kombinace témat souvisejících s investicemi a uvědomělým životem je tou správnou kombinací. Někdy si říkám, zda to všechno nedělám zbytečně a věřte mi, že mě to již stálo mnoho sil. A to jsem se ještě ke své vlastní hoře možná ani nepřiblížil dost na to, abych vám toto téma mohl s čistým svědomím vyčerpat.

A tak se o to ani nebudu pokoušet a raději to uzavřu něčím pozitivním.

Závěr

Vzpomínám si na chvíle, kdy si člověk uvědomí, jak nicotné jsou každodenní starosti, strasti a bolesti. Život vám vždy umí nabídnout šanci a někdy je o tom, že se ta největší šance zdá být zároveň tím, čemu se chcete za každou cenu vyhnout. Ale traduje se legenda, že když překonáte svůj strach a vyzvete své vlastní možnosti do akce, nakonec budte stát v cíli s úsměvem na tváři. Cítíte v tom také tu svobodu?

Odebírejte nové články kliknutím na zvoneček a budete mít stálý přehled. Nebo nás sledujte na Facebooku, Steemitu a přidejte se do naší diskuzní free HODL skupiny.

Co číst dále?

USA teď nepotřebuje digitální měnu! Shodl se ministr financí Mnuchin a šéf FEDu Powell

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

Venku je krásně, pojďme si tedy dát odpočinkový den, nechat kurzy a grafy chvíli být. Jako hodler, který denně sleduje kryptoměny, potřebuji tyto odpočinkové dny. Mám připravený nějaký kapitál, za který bych rád něco přikoupil, pokud by cena ještě trochu klesla. Ale mám už taky něco nakoupeno, takže se nemusím stresovat.

Odpočinek od grafů

Hodler musí umět zachovat klid za všech okolností. Někdo to možná řeší tak, že grafy vůbec nesleduje. Jsou hodleři, kteří kryptoměny nechají několik let na ležet peněžence. Téměř zapomenou, že něco vlastní. I tak se k tomu dá přistoupit, ale já jsem si zvolil jinou cestu.

Zajímám se, čtu články, sleduji videa. Včera jsme na Hodlerovi měli první Krypto Zprávy. Máme týdeník HODL. Informujeme o zajímavých novinkách. Dalo by se říct, že doslova žijeme kryptoměny. Jsme s nimi denně a denně sledujeme, co je nového. Přesto se však stále řídíme svojí dlouhodobou strategií. Občas je třeba vypnout.

Odpočinek na předpis

Proto bych ti dnes rád předepsal odpočinek. Ber to jako doporučení nezávislého hodlera. Je úžasné, že dokážeme jet na této „horské dráze” a nemáme závrať. Nepociťujeme potřebu prodat, když zbytek trhu panikaří. Nenecháme se oblbnout FUDem a nedarujeme své Bitcoiny pod cenou.

To vše z nás dělá hodlery. Jsme tu proto, že věříme kryptoměnám. Máme disciplínu, umíme vydržet dlouhé měsíce a roky. Neukolébá nás pohyb do strany a neprodáme po prvním náznaku růstu. Nejsme tu proto, abychom prohráli. My jsme si přišli pro výhru.

Musíme dodržovat i určitá pravidla. Jedním z nich je právě odpočinek. Potřebujeme minimálně jeden den v týdnu na regeneraci. To je principem těchto odpočinkových článků. Připomínají nám, že odpočinek je důležitý. Na světě existují i jiné věci než kryptoměny a přestože do nich vkládáme nemalé částky a naděje, a možná právě proto, ten odpočinek jednoduše potřebujeme.

Mysli na to, co dobrého vykonáš

Dnes bych vám rád navrhl toto. Zkuste si nyní představit, že Bitcoin dosáhl 100, 200, možná 300 tisíc dolarů a z vás jsou rázem boháči. Co dobrého uděláte pro svět? Nemůžeme přece myslet je na sebe. Musíme mít i určitý vyšší cíl. Může být klidně skromný, ale něco bychom udělat mohli.

Bitcoin vznikl, aby pomohl lidem. Je tu, jako odpověď na naše ekonomické problémy. Pokud ti Satoshi Nakamoto jednou umožní být velkým boháčem, možná bys mohl také ty někomu pomoci. Napiš mi do komentářů, nebo do fb skupiny, co bys právě ty rád udělal (udělala).

Závěr

Odpočinek na předpis je jedna z důležitých součástek tohoto webu. Je to dílek, který přesně zapadá do naší skládačky. Do pravidel, na kterých je Hodler založen. Je to princip, podobný grafům i přírodním zákonům. Dnes půjde tvůj zájem a práce na svých znalostech o kryptoměnách prudce dolů. Nabereš sílu a zítra překonáš své ATH.

-Kytka (fb stránka, steemit, Publish0x)

KryptoHodler.cz je nezávislý český web pro komunitu nadšenců a dlouhodobých investorů do kryptoměn. Určitě se přidej do naší fb HODL skupiny a využij odkazy na decentralizované platformy výše. Získáš tak info o každém novém článku a řadu dalších užitečných odkazů a informací, které ti pomohou ve tvém úsilí.

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.