Co přinese pravdivý pohled na svoje věci?

Kytka — Fri, 12 Nov 2021 12:13:03 +0000

Lidská společnost je prapodivný svět. Co je pro jednoho úspěch, druhý vidí jako ostudu. Jeden jásá, druhý se toho děsí a třetího to nezajímá. Lidé se spojují a vytvářejí reality, skrz které nazírají různé věci, vytvářejí myšlenkové pole a to pak šíří mezi ostatní. Reality na sebe narážejí a vzniká rozpor a nepochopení.

Jako malé dítě jsem žil v době, kdy se věřilo v pravdu. Aspoň taková byla moje realita, které jsem uvěřil díky povídání rodičů, pohádkám a knížkám. Byl to svět, kde vše dává smysl, svět Ezopových bajek s mravním ponaučením a krásných příběhů, kde vítězí odvážné čisté srdce nad mnohonásobně silnějším zlem.

Byl jsem vychován tak, abych říkal pravdu, choval se čestně a později jsem se naučil budovat úsilí o vědomé budování své osobnosti. Přesto jsem nadělal spoustu volovin, stejně jako každý. Můj problém byl ale jinde, stále více jsem si totiž chtě nechtě musel připustit, že narážím na situace, které nezapadají do mého dětského světa, kde pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí.

Věřil jsem, že společnost všeobecně cení pravdu, spravedlnost a čest a naopak určitě necení faleš, pokrytectví, pletichy a jednoduše to, když se někdo chová jako šmejd. I když stále věřím, že tak by to být mělo, musím uznat, že jsem v životě zažil mnoho situací, kdy tomu tak vůbec nebylo. Tvrdohlavě jsem se však vždy držel své pravdy, za což jsem sám pocítil mnohá příkoří a to často ze strany lidí, od kterých jsem to čekal nejmíň.

Postupně jsem zapomněl na své dětské představy o světě a jednoduše jsem se smířil s okolní realitou. Tato bolestivá cesta mi však způsobila mnohé rány a zanechala jizvy, které se připomínají, když se setkám s nějakou manipulací.

Celý tento příběh je mi tak známý a přitom současně se jeví jen jako určitá mlhavá vzpomínka nebo dávný sen. Nejsem si jistý, jestli jsem milému čtenáři, který tuto krátkou povídku dočetl až sem, vůbec něco zajímavého předal, ale budu doufat, že ano. Sám za sebe věřím, že pohádkový svět pravdy a lásky je sám o sobě velké bohatství a nikdy nelituji, že jsem měl tu možnost ho poznat a chvíli v něm i žít.

Kytka

Kytka je zakladatel českého hodlerského webu. Od března 2019 do března 2026 působil jako šéfradaktor Kryptohodlera a navázal tak na své dřívější zkušenosti z Kryptomagazínu.

Zajímá ho dění kolem Bitcoinu a digitálních aktiv, finanční trhy, technologie, politika a legislativa. Věnuje se analýzám (včetně on-chain dat), trendům v odvětví, přijetí kryptoměn, osvětě v online bezpečnosti a vlivu nových technologií na správu bohatství. Je také autorem konceptu odpočinkových článků.

Kytka na konci března 2026 odchází z Hodlera a nemá tak vliv na jeho pozdější obsah.

The post appeared first on KryptoHodler.cz - Český hodlerský web.

[Odpočinek] Vánoce na blátě ❅ Santa a Ježíšek jsou v pohodě, ale počasí se muselo zbláznit!

Kytka — Mon, 23 Dec 2019 16:00:03 +0000

Jako každý rok, tak i letos přicházejí Vánoce. Počasí se letos muselo zblánit, pomyslel jsem si, ale hned jsem si uvědomil, že vlastně ani nevím, kdy byl naposledy o Vánocích sníh. Asi bych zanadával i nahlas, ale jsou tu děti… Dnešní děti ví, že dárky přece nosí máma, táta a babička, ale přesto jsou zvědavé, kdo je Santa a kdo Ježíšek.

Vánoce a sníh ☆❅

Moment prosím! Letošní rok byl pro Santu ještě hektičtější, než ten minulý a občasný odpočinek se postupně stal milou nutností. Je to rok co rok horší, pomyslel si. Dnešní děcka si už neumí vážit maličkostí a nemají z ničeho radost, řekl Blesk. To neříkej, děti jsou pořád stejné, jen doba je jiná, opáčil Santa a poklepal dobrácky skřítkovi na rameno.

Santa se tiše zadíval na tu obrovskou hromadu dárků a napadlo ho, jestli už není zralý odejít do důchodu. Záda už nejsou co dřív… A co je horší, přestávám cítit to kouzlo, pomyslel si a podvědomě lehce podupal, aby se ujistil, že zaslechne cinkot rolniček a tichý šelest, který ho doprovázel v dobách nejkrásnějších. Rád vzpomínal na své vůbec první Vánoce, ale i na mnoho dalších let, než se vše začalo měnit.

Santa

Santa se těšil, že ty nejmenší děti i letos budou tak nadšené, jako jsou každý rok. Ze všeho nejvíc miloval jejich rozzářené oči a smích. Ta radost z dárků a pravá vánoční nálada, to jediné ho v dobách, jako je tato, drží nad vodou. Lidi ve mě už nevěří! Přistihl se, jak říká ta slova nahlas. Hned se rozhlédl, zda ho nikdo z pomocníků nezaslechl. Nemůže si dovolit kazit den do Vánoc pracovní morálku svých skřítků! Už tak má co dělat, aby udržel své vlastní pochmurné úvahy na uzdě.

Vzpomněl si na zdroj svého smutku, který se, sice zdaleka ne dost na to, aby vše vzdal, ale přece palčivě vkrádal do Santových myšlenek. Lidé dřív zdaleka nebyli tak bohatí. Stačilo jim málo, a už měli radost, až některým tekly slzy dojetím. Doufal, že i letos tisíce párů rozzářenýh očí naplní jeho duši Vánočním štěstím, což je kromě několika tisíc sušenek jediné platidlo, které starý dobrák kdy přijal za své služby.

Bohaté Vánoce

Byl by radši, kdyby mohl zase jednou rozdávat všem dětem kulaté panenky a malé dřevěné vláčky, místo všech těch elektronických krámů a placatých destiček. Přemýšlel, zda by jimi lidé nemohli alespoň po rozbití vydláždit cesty, nebo obložit koupelny..?

Ta myšlenka by ho asi rozesmála, kdyby si zároveň nevzpomněl na loňské Vánoce. Na tu hromadu dárků, přes kterou ani nebyl vidět stromeček. Na ty nezůčastněné pohledy a otázky chlapce, zda už se může zase zavřít se svou destičkou do svého pokoje a nechat čas, aby se roztočil na plné obrátky, dokud neusne jako tělo bez duše.

Ze všeho nejhorší je to množství dárků, které si lidé dávají sami! Santa by se byl vsadil, že ani jeho bezedný pytel by nevydržel ten nápor. Zažil v mnoha rodinách, jak bezedná chamtivost málem zadusila ducha vánoc, který ho na jeho pochůzkách doprovází a rozdává lidem mnohem víc, než je na první pohled zřejmé.

Ježíšek

Ze všech dětí se toho roku na Santu nejvíc těšil malý Ježíšek. Ježíšek však byl už jako malé dítě velmi moudrý. A jako takový věděl, že Santa do Betlému nepřistane, pokud tu nebude sníh. Jeho sáně na to nejsou stavěné a oblečení je moc teplé!

Ze všech nejvíc by si přál, aby ho santa navštívil a dlouze brečel, když si uvědomil, že to není možné. Jsou Vánoce, mám narozeniny a Santa přesto nepříjde, aby mi dal dárek, pomyslel si a na moment se otřásl. Nebylo to však zimou. Měl sice na sobě jen lehký šat a bylo trochu deštivo, ale zároveň dost velké teplo, jaké v Betlému o Vánocích bývá. Ne, zima mu opravdu není, spíš jako by chěl sám sebe přesvědčit, že Santa možná přecejen příjde.

Vánoce

Ježíšek byl smutný. Nebylo to už jen proto, že Santu ani letos neuvidí. Myslel na všechny ostatní děti, které nikdy nedostanou dárky a rozhodl se, že on bude ten, kdo s tím něco udělá.

Ježíšek miloval všechny lidi a v tu chvíli měl jen jedno velké přání. Později v něm budou vidět Boha. Věděl, že lidé budou uctívat kříž, který ho zahubí a že lidská povaha zůstane i po jeho smrti stejná. Věděl, že lidé jsou dobří, že lidé jsou zároveň zlí, že je přesto všechny miluje a s láskou jim zanechá odkaz, který prozáří temnotu, aby se každý mohl vidět pravdu a nebál se ji následovat.

Věděl, že svému osudu se nevyhne. Budou v něm vidět Boha, i když jim řekne, že je stejný jako oni. Nikdy mu neuvěří, že Bůh je všude, protože jim zastíní zrak temnota jejich srdcí. Tu temnotu musí rozzářit, ale toto jediné přání se mu nikdy za života nepodaří naplnit. Toto jediné přání ne! Ale přinést dětem Vánoce, to by mohlo být v mých silách, řekl si a nad hlavou mu cosi prudce zazářilo a celý prostor kolem něj naplnilo jasné světlo.

Závěr

Jen kdyby to počasí letos překvapilo! Jenže to se zřejmě nestane! Vánoce jsou zítra a venku je to samé bláto a navíc už zase prší. Asi se muselo zbláznit, dřív jsme tu přece mívali sníh. Na horách možná, ale tady dole začala jarní obleva dřív. Jako by zimu někdo přesunul na jindy. Přesto mám bůhví proč pocit, že letošní Vánoce by mohly být skvělé. A mít vánoční náladu i bez sněhuláka a rampouchů, to je přece opravdový zázrak, nemyslíte?

❅ ❅Přejeme vám hezké svátky!❅ ❅