Česká televize roky ignorovala své poplatníky, nyní si stěžuje, že příjde o peníze (Komentář)

Zdravím všechny příznivce hodlerského webu ze všech politických a názorových táborů. Vítejte u mého názoru a komentáře na Českou televizi, který bude možná trochu kontroverzní, ale to už je na každém, jak si to vyhodnotí.

Bude to současně můj poslední komentář na Hodlerovi v roli šéfredaktora, neboť moje působnost zde závěrem měsíce končí. Odcházím tedy téměř “s Václavem Moravcem” a nebudu si brát servítky, jako je měl připravené on při debatě s nenáviděným Okamurou.

Česká televize chrání demokracii od roku 1953

„Vše začalo 1. května 1953 zkušebním televizním vysíláním ze Studia Praha v Měšťanské Besedě,” uvádí ČT o své historii. Připomeňme si, že státní televize Československa má dlouhou historii a svého času plnila roli, kterou nikdo jiný nemohl.

Čas mění a od dob komunismu se lidé začali bavit svobodně. Tato svoboda slova je tou nejdůležitější a pravou zárukou demokracie, kterou máme. ČT takovou roli nikdy neplnila a je celkem zarážející, jak je tento názor i přesto rozšířený.

Je zřejmé, že pokud televize ve své současné podobě přímo navázala na svou působnost během desítek let totality, nemůže být o něčem takovém vůbec řeč.

Naopak si myslím, že pokud by dnes nedejbože přišel nějaký takový režim, jako byli komunisti, ČT by velmi rychle začala vysílat pro ně. Není žádná záruka, která by ji před tím uchránila.

ČT problémy lidí nikdy nezajímaly, nyní očekává solidaritu

Státní televize hrazená povinně všemi, bez ohledu, jestli se dívají. Tato myšlenka je opravdu něco nevýslovně obludného. Berte můj názor jako zaujatý, televizi jsem vyhodil z okna tak dávno, že si to už ani nepamatuju, ale tohle je normální zločin.

Neumím si představit podobný přístup v žádné jiné oblasti. Dlouho jsem přemýšlel, jak vůbec toto mohlo ve svobodné společnosti takovou dobu nepovšimnutě přežít. Ta do očí bijící nespravedlnost takových poplatků je vzhledem k zuřivosti, s jakou je některými obhajována, až alarmující.

Představte si, že by stát začal vymáhat platbu za dálniční známku od všech řidičů, i těch, kteří ani nemají auto, ale jen řidičák. Nebo že by vám zubař poslal každý měsíc fakturu za opravu zubů, na kterou sice nemáte peníze, ale je potřeba a mohli byste ji mít, takže jako by se stalo…

Další věc je drzost, s jakou si tyto poplatky v minulosti televize vymáhala. Na paměti mám stále jednu kauzu, o které jsem kdysi četl, kdy podnikatelka musela doplatit poplatky za akvárium vyrobené z torza staré televize.

ČT neměla ostych do takové kauzy jít a nechat si za takový “přijímač” zaplatit. Podařilo se mi dohledat, že šlo o akvárium plzeňské kavárny, které nebylo řádně přihlášené jako televizor a nebyly za něj České televizi placeny poplatky.

Českou televizi nikdy nezajímalo, kdo jí poplatky platí. Neřešila, jestli je to samoživitelka, osoba ve finančních problémech, či někdo, kdo se na ni nedívá. A řekněme si na rovinu, ráda si nechala podmínky upravit tak, aby ve finále platili úplně všichni, protože tak je nová podoba legislativy postavena.

Nejde zde o žádnou nezávislost. ČT jednoduše použije vaše peníze a bude s nima lobbovat za to, abyste jí platili i nadále a to vše pod rouškou dobrých úmyslů a hezkých řečí.

Konec veřejnoprávních médií?

Nová vláda zatím nepředložila návrh, který má současné nastavení změnit, ale jelikož to mají v programu, pravděpodobně by se na to měla Česká televize připravit. Již nyní je ale podlě mého názoru zřejmé, že dojde k masivní kampani proti takové změně.

„Znamenalo by to výrazné omezení výroby a produkce jako takové. Museli bychom se bavit o zrušení některých stanic, které vysíláme. Přineslo by to s sebou i snížení počtu pracovních míst. A v tomto duchu by především posluchači přišli o to, na co jsou celá léta zvyklí,“ povzdechl si ředitel ČRo René Zavoral k návrhu vyjmout v první fázi z poplatků důchodce a další skupiny.

Po letech, kdy ČT a ČRo na lidi pohlížely z výšky a hltaly výhody svého nerovného postavení, tedy nedobrovolné platby od lidí, kteří je vůbec nesledují a neposlouchají, nyní apelují na to, že jsme si už zvykli a muselo by se měnit.

Argumentuje se navíc tím, že se již počítalo s tím, že budou mít peníze. To si důchodci mysleli taky, když chtěli jít na nákup, ale museli zaplatit poplatek. Zaplatili si tak třeba i za vysílání transgender pořadu V jiném těle, který sklidil kritiku za bulvarizaci tématu dokonce i od samotných trans lidí, ale nezacházejme do detailů.

Kdo ale zašel dál je ředitel ČT Hynek Chudárek, který rovnou varoval, že televizi v případě snížení příjmů hrozí bankrot.

Změna je na místě

ČT je ve své podobě přežitek z dob, kdy se o všem rozhodlo někde “nahoře” a lidi museli držet hubu a krok.

Je současně přežitkem doby, kdy alternativa jednoduše nebyla. Tak to ale dávno není a pokud zítra bude 90 % ČT zprivatizováno, což se aktuálně neplánuje, dojde tím k narovnání dekády trvající nespravedlnosti vůči těm, kteří ji museli platit nedobrovolně.

Takové řešení by zreálnilo rozpočet na ty projekty, za které lidé rádi zaplatí dobrovolně i nadále. Rozumné by současně bylo zachovat “veřejné” jakési jádro nezbytné pro základní zpravodajství, doplněné o infrastrukturu pro krizové účely.

Jinými slovy je opodstatněné, aby veřejnost ve svých daních či poplatcích platila za provoz systému, který v případě nouze bude vysílat důležité informace. To platí i přesto, že by se dalo namítnout, že při blackoutu si nikdo televizi nenaladí. Pravděpodobně autorádio…

Závěrem chci zdůraznit roli svobody slova, kterou považuju za mnohem významnější pro náš další osud, než osud ČT. Vaše právo mluvit je jedinou zárukou svobody, kterou máte.

Svoboda slova je základ, který dnes skutečně máme a bez kterého bychom nežili ve svobodné společnosti a už vůbec ne v demokracii. Je potřeba si tuto skutečnost neustále připomínat, protože opakem je doba normalizace zla, které každý nepohodlný názor potlačuje a trestá.

„Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat,” neřekl prý nikdy Voltaire, ale myslel si to.

Další:

3 500 BTC: H100 má v plánu získat jednu z největších bitcoinových pokladnic v Evropě