Co přinese pravdivý pohled na svoje věci?

Lidská společnost je prapodivný svět. Co je pro jednoho úspěch, druhý vidí jako ostudu. Jeden jásá, druhý se toho děsí a třetího to nezajímá. Lidé se spojují a vytvářejí reality, skrz které nazírají různé věci, vytvářejí myšlenkové pole a to pak šíří mezi ostatní. Reality na sebe narážejí a vzniká rozpor a nepochopení.

Jako malé dítě jsem žil v době, kdy se věřilo v pravdu. Aspoň taková byla moje realita, které jsem uvěřil díky povídání rodičů, pohádkám a knížkám. Byl to svět, kde vše dává smysl, svět Ezopových bajek s mravním ponaučením a krásných příběhů, kde vítězí odvážné čisté srdce nad mnohonásobně silnějším zlem.

Byl jsem vychován tak, abych říkal pravdu, choval se čestně a později jsem se naučil budovat úsilí o vědomé budování své osobnosti. Přesto jsem nadělal spoustu volovin, stejně jako každý. Můj problém byl ale jinde, stále více jsem si totiž chtě nechtě musel připustit, že narážím na situace, které nezapadají do mého dětského světa, kde pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí.

Věřil jsem, že společnost všeobecně cení pravdu, spravedlnost a čest a naopak určitě necení faleš, pokrytectví, pletichy a jednoduše to, když se někdo chová jako šmejd. I když stále věřím, že tak by to být mělo, musím uznat, že jsem v životě zažil mnoho situací, kdy tomu tak vůbec nebylo. Tvrdohlavě jsem se však vždy držel své pravdy, za což jsem sám pocítil mnohá příkoří a to často ze strany lidí, od kterých jsem to čekal nejmíň.

Postupně jsem zapomněl na své dětské představy o světě a jednoduše jsem se smířil s okolní realitou. Tato bolestivá cesta mi však způsobila mnohé rány a zanechala jizvy, které se připomínají, když se setkám s nějakou manipulací.

Celý tento příběh je mi tak známý a přitom současně se jeví jen jako určitá mlhavá vzpomínka nebo dávný sen. Nejsem si jistý, jestli jsem milému čtenáři, který tuto krátkou povídku dočetl až sem, vůbec něco zajímavého předal, ale budu doufat, že ano. Sám za sebe věřím, že pohádkový svět pravdy a lásky je sám o sobě velké bohatství a nikdy nelituji, že jsem měl tu možnost ho poznat a chvíli v něm i žít.