Jak si zvyknout na to, že jiní lidé mají jiný názor?

V naší společnosti, a v kryptokomunitě mám tento dojem obzvlášť, se tak nějak rozšířila snaha bojovat proti lidem, kteří mají jiný názor. Jak si zvyknout možná není úplně přesně řečeno, zkuste si přečíst tento článek a pak se můžete pokusit respektovat názory druhých, nebo spíš to, že na svůj názor mají také právo, stejně jako vy sami.

Jak se vyrovnat s tím, že má někdo jiný názor?

Začněte tím, že přestanete na každém svém názoru stavět svět. Nic se nestane, když se ukáže, že jste se v něčem mýlili. Nikomu není třeba něco dokazovat nebo se tvářit neomylně. Ba naopak, stát si zarytě za svým i poté, kdy se ukáže, že to tak není, vyvolá v očích okolí pozdvižené obočí a pobavení spíše, než upřímné přiznání omylu.

Tím to však nekončí. Cesta za vyrovnaným postojem jen začíná.

Vyvolává ve vás osobní nesympatie či dokonce hněv jen to, že si někdo myslí něco jiného? Tyhle pocity byste neměli příliš živit. Pokud možno se jich zbavte, nic dobrého nepřinesou. Je to nepochopení diskuze a svobody a myslím, že v naší společnosti tento omyl vytváří již školy. Je snad třeba nějak vědecky dokazovat či obhajovat, že jsme se jako děti na základních i středních školách učili, že o pravdě se nediskutuje.

Mlč a poslouchej!

Není snad tohle principem našich škol? Děti přicházejí přirozeně zvídavé a odcházejí mnohdy s cynickým odporem ke hledání pravdy i k učení jako takovému. Zvykli jsme si, že jakmile se jednou řekne jak to je, již se na tom nedá nic měnit. A co je horší, naučili jsme se dokonce útočit na ty, kteří mají jiný názor. V mládí nás zahltili učivem k zapamatování, až jsme se z toho málem odnaučili myslet, natož tak ještě komunikovat.

Proč máme pocit, že náš názor nějak ztrácí, když na světě pobíhá někdo, kdo si myslí úplně něco jiného?

Když například zastáváme názor, že by bylo dobré, kdybychom si například koupili Bitcoin. Když se to řekne jak to je, zní to až komicky, ale představte si, že jsou lidé, kteří by vám rovnou přišli sdělit, že jste idiot. Přitom s trochou zamyšlení a rozvahy lze přece konstatovat, že si každý může investovat do čeho chce a je to jen jeho věc.

Jiný příklad – někdo si myslí, že Bitcoin je ideální kryptoměna a nic jiného v jeho očích nemá význam. No na druhou stranu jsou tu i lidé, kteří si to nemyslí. Někteří dokonce zastávají zcela opačný názor a věří, že právě altcoiny nabízejí to, co Bitcoin postrádá. Když se tyto skupiny střetnou, mohly by si prostě říct, že na věc mají jiný názor a připustit, že je to vlastně dobře, protože díky tomu, že funguje obojí, má každý možnost si svobodně zvolit, čemu bude věnovat svou pozornost, energii a čas.

Bohužel to tak mnohdy není

Lidé mají možná pocit, že si zaslouží také “mít pravdu”. Máme z nějakého důvodu pocit, že právě tohle je potřeba. Proč vlastně chceme dokazovat svoji důležitost? Proč máme pocit, že náš názor nějak ztrácí, když na světě pobíhá někdo, kdo si myslí úplně něco jiného? Je to náš kolektivní mindrák, nebo se mi to jenom zdá? Kde se v nás bere ta touha, svým rozhodnutím vymezovat realitu? Proč tak moc chceme, aby náš názor byl pravda, kterou ostatní musí přijmout?

Každý má právo na svůj názor

To platí, pokud také ostatním toto právo uznáte. Pokud chcete, aby vás ostatní respektovali, muste také respektovat ostatní. Nejde si pyšně mlít své a divit se, že si vás okolí neváží. Věřím, že je možné vycházet s lidma, kteří si o mnoha věcech myslí úplně něco jiného. Je možné o tom diskutovat, je možné se jim to pokusit vyvrátit. Co však přípustné není, je rovnou lidi s jiným názorem považovat za idioty, nebo se dokonce násilím dožadovat toho, aby také přijali váš názor.

Závěr

Nepsal bych o tom, kdybych přesně na tuto věc nenarážel dnes a denně. Opravdu je mezi námi hodně lidí, kteří vyloženě útočí na ty, kteří si myslí něco jiného. Nemusíte se mnou souhlasit, ale já věřím, že takový postoj není správný. V každém případě však zřejmě platí, že kdo nerespektuje ostatní, ten si sám respekt nezaslouží.

I tohle uvědomění může být součástí osobního bohatství. Není nutné mít pořád pravdu a každému to cpát. Asi proto se říká, že moudřejší ustoupí. Je totiž v pořádku, když si někdo myslí něco jiného a jen dokud platí, že se účastníci diskuze nesnaží navzájem napadat, tak má debata smysl. A jindy je prostě lepší nechat to být a jít si po svém.

 

Odebírejte nové články kliknutím na zvoneček a budete mít stálý přehled. Nebo nás sledujte na Facebooku, Steemitu, Twitteru a přidejte se do naší diskuzní free HODL skupiny.

Co dále?