Jsme ve vesmíru sami? Rozhodně nejsme, nikdy jsme nebyli a důkazy máte před očima!

Otázkou, kde vězí další formy života, se zabývá Fermiho paradox. Lidstvo se ale již od pradávna potýká s otázkou, zda jsme na světě sami. Někdy se považujeme za pány všeho, jindy se upínáme k bohům a tajemným energiím a nakonec vzhlížíme do vesmíru s nadějí, že najdeme odpovědi na své otázky.

To děláme, když máme zrovna čas a nezabýváme se bojem sami mezi sebou. Právě neustálý konflikt a hrozba sebezničení visící nám nad hlavou jako Damoklův meč je jedním z možných vysvětlení Fermiho paradoxu.

Jsou li “hvězdné války” standardem a přírodním zákonem, který říká, že vše se vším neustále soupeří o své místo pod hvězdou, vše se navzájem požírá a ničí v nekonečném koloběhu, pak není divu, že se nám zdánlivě jeví naše okolí prázdné. Jednoduše se všichni zabili mezi sebou a my máme jen obří štěstí.

Než se začnete radovat, zopakujme si, že si k sebezničení snadno vystačíme sami!

V roce 2023 se Hodiny posledního soudu přiblížily na 90 sekund ke 12 hodině a náš svět jak ho známe se ocitnul na prahu katastrofy. Naopak v devadesátkách, které dnes tak rádi někteří z vás označují za nějakou divokou či nehezkou dobu, konkrétně v roce 1991, bylo lidstvo nejdále od zkázy, a to celých 17 minut.

V protipólu k této teorii pak můžeme postavit hypotézu, že jsme to naopak my, kdo propadl u zkoušek z dospělosti a okolí si od nás udržuje zdravý odstup. Máme tak možnost se buď sami vyhubit a dokázat tak svou nekonečnou hloupost, nebo přežít a vyvinout se do formy, se kterou se všichni “ufounci” budou chtít kamarádit a sdílet své poznání.

Než začnete být smutní, připomeňme si, že tak či tak zde určitě nejsme sami!

..Protože na to stále zapomínáme. Když kácíme a ničíme dečtné pralesy. Sypeme nepředstavitelné množství odpadu a plastů do oceánů. Pěstujeme jiné živočišné druhy jako zeleninu. Válčíme s jinými národy.

Je jedno, jestli jsou miliardy světelných let od nás další planety plné civilizací. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a najdeme nekonečné množství forem a barev. Země je pozoruhodné místo plné života a my nejsme jedinými obyvateli planety.

Pamatujme na to v tento předvánoční čas, ale pokud možno i po celý nový rok a v těch, které příjdou!

Ano, stále jsme ve světě, kde se všichni navzájem považujeme za potenciální hrozbu, ale nemusí to tak být navždy. Každý z nás je tu na omezenou dobu a vesmír je děsivě rozlehlé místo, ale každý má možnost být lepší verzí sebe a najít nové světy sám v sobě.

Jsem přesvědčený, že navzdory všemu úkolem lidstva pro 21. století není osídlení Marsu a hledání odpovědí tam venku, ale konečně otočit ten teleskop sami na sebe a podívat se, co všechno můžeme dělat mnohém lépe, zdravěji a hospodárněji. Jak ukončit své spory dohodou a rozvíjet se v zájmu zachování života, dokud je ještě čas.

 

-Kytka