Školy by neměly zakazovat mobily, ale naučit děti používat technologie ve výuce

Rozhořela se nám debata na téma mobilů ve školách a jejich zákazu. Zatímco se příznivci a odpůrci zakazování této technologie dětem perou mezi sebou, školy zůstávají zabetonované ve svém předpotopním režimu stále.

Od dob Marie Terezie základní školy fungují jako pravidelné odložiště potomků pracujících rodičů a povinné institucionální nalévárny standardizovaného seznamu vědomostí do hlav vašich dětí. Zdá se přitom, že ani příchod nových technologií na tom nic nezměnil.

V životě téměř každého rodiče nastane den, kdy musí svému dítěti vysvětlit bolestivou pravdu. Ve škole nikomu nezáleží na tom, co dítě baví nebo zajímá a jako rodič máte jem pramálo možností, jak utěšit své dítě, které do školy chodí nerado, nebo tam dokonce jít nechce.

Otázka zákazu mobilů ve školách se opírá o názor některých odborníků, kteří vnímají mobil jako riziko pro fyzický či duševní vývoj dětí. Nabízí se však otázka, zda jde skutečně pouze o blaho klientů základní škol, tedy děti, nebo spíše o pohodlí učitelů, kteří v mobilech vidí možnost narušení svého dlouhověkého přístupu k výuce.

Nejde zde jen o případné rušení a nepozornost, ale mobil může dítěti posloužit k vyhledávání alternativních informací či kontaktování jiných lidí, ať už ve škole, nebo mimo ni. Tragickým paradoxem je, že odebráním této technologie dětem ve školách účinně zrušíte poslední možnost, jak se dítě ve škole dozví něco, co zajímá jeho.

Zákaz mobilu na školách je pak v souladu se zavedenou praxí školního systému – de facto popírání toho, že děti mají některá lidská práva, která u dospělých osob považujeme za samozřejmá.

Problém totiž spočívá v tom, že se takovou otázkou vůbec jako společnost zabýváme. Jak se nám to jako společnosti stalo, že se vážně bavíme o tom, jestli má nějaká instituce zakazovat dětem vlastnit nějakou technologii, resp. ji používat v prostorách, kam děti ještě navíc pod hrozbou nějakých trestů docházejí téměř denně?

Nevidíme to, protože se to děje tak dlouho, že už nám to začalo připadat normální.

Jaké by tedy mělo být řešení? Školy by se v první řadě měly naučit nové technologie používat a uvědomit si, že jsou tak či tak součástí světa, na který se dítě připravuje a ve kterém stráví svůj život.

Mobily, tablety, počítače a internet jsou přitom doslova jako dělané pro narušení strnulé předpotopní výuky a pokud vám to náhodou nedošlo, to není jejich nevýhoda. Na školách je, aby se přizpůsobily modernímu světu a pomohly dětem používat tyto technologie i jinak, než ke sledování často nekvalitních videí a nekonečnému scrolování na sociálních sítích.

Technologické prostředky jsou jako školy, i ony samy o sobě nejsou dobré nebo špatné a vždy je to o tom, jakým způsobem jsou používány. Naučme se tedy používat věci tak, aby sloužily nám, a ne my jim.

Další: