Co nového přinese českým rodinám superdávka v praxi? Dosluhující vláda připravila bič na chudé za hranicemi Okamurovského střihu, který zlegitimizuje zásahy do soukromí rodin, vystaví nízkopříjmové osoby byrokratickému nátlaku a znevýhodní ty, kteří si samostatně spoří na byt, důchod nebo třeba budoucí podnikání.
Dávka státní sociální pomoci, známá jako “superdávka” (zákon č. 151/2025 Sb.), bude v plném rozsahu účinná od 1. ledna 2026 a nahradí dříve samostatné příspěvky, včetně přídavku na dítě nebo příspěvku na bydlení. Nový systém, ačkoliv si klade za cíl zjednodušení a efektivnější zacílení pomoci, čelí vážným problémům a kritice.
Osoby, které nově na dávku nedosáhnou, jsou mnohými politiky vykreslovány jako určití příživníci, kteří je dosud pobírali neoprávněně. Toto zobecnění v praxi manipuluje veřejné mínění proti nízkopříjmovým jedincům a rodinám prostřednictvím nálepky určitého “třídního nepřítele”, který sobecky okrádá většinu. Fialova nyní již dosluhující vláda tentokrát reálně namířila hledáček posíleného byrokratického aparátu na klasického Okamurova “nepřizpůsobivého” občana, který parazituje na tvrdé práci “dělnické třídy”, a stiskla spoušť. Problémem je, že nedrží chirurgicky přesný nástroj, ale průmyslový rozprašovač, kterým společně s “parazity” začala smývat i důstojnost a soukromí všech ostatních, kteří na dávky ze zákona mají stále právo i po zpřísnění podmínek.
Nejvíce kontroverzním bodem je nově nastavený majetkový test, který je navržen tak, že pro své vymáhání vyžaduje nepřiměřené zásahy do soukromí lidí prostřednictvím kontrol. Systém navíc diskriminuje ty, kteří si svědomitě spoří finanční rezervy. Zákon zavádí přísný majetkový limit, který vytváří nerovnost oproti majitelům drahých nemovitostí a tvrdě dopadá na domácnosti, jež si vytvářejí finanční rezervy. Ty budou mít fakticky na výběr, buď si ponechají úspory a soukromí, nebo dávky.
Nárok na dávku zaniká, pokud celková hodnota posuzovaného majetku (veškeré peníze na účtech a v hotovosti) přesáhne stanovené limity podle počtu členů domácnosti. Nerozlišuje se přitom, zda jde o peníze odložené na horší časy, celoživotní úspory, samostatné důchodové portfolio, výplatu za minulý měsíc, kapitál na budoucí podnikání či pokladničku dítěte. Nová superdávka říká, že se do limitu sčítá úplně vše a vše tak také podléhá případné kontrole.
Faktická nesrovnalost, kterou v praxi zákon přináší, je zvýhodnění majitelů vlastních nemovitostí oproti těm, kteří na budoucí bydlení teprve šetří. Vzhledem k cenám nemovitostí se tak nad limit na dávku dostanou v zásadě téměř všichni, kdo se aktuálně snaží bez využití investičních produktů uspořit dostatečný kapitál, aby si mohli v budoucnosti vzít hypotéku nebo koupit vlastní nemovitost.
Osoba v nájmu (zpravidla méně majetná než vlastník bytu), pak v praxi o dávky stejně přijít nemusí, pokud své peníze “schová pod polštář” nebo do investičních produktů, zatímco majitel nezatížené nemovitosti limit splnit může a dávku dostane. Důsledkem bude, že systém namísto zamýšlené podpory demotivuje občany od vytváření zodpovědné finanční rezervy a zabrání jim v jejím navyšování a tím potenciálně i ve zlepšení své situace, a znevýhodní ty, kteří si svědomitě spoří i přes nízké příjmy. Pravidla jsou nicméně nastavena tak, že jak spořílci nebo majitelé nemovitostí, tak i lidé bez úspor a bez nemovitosti, tedy úplně všichni, kteří mají ze zákona nárok na dávku, budou nově podrobování majetkovým kontrolám.
Superdávka přitom zcela otevřeně poskytuje skulinu, kterou lidé s úsporami mohou využít, aby o dávky nepřišli, například nákupem akcií nebo kryptoměn. To znamená, že v důsledku změna reálně vůbec nic neřeší a pouze zbytečně vystavuje zranitelné osoby riziku finanční ztráty vynucenou zbrklou investicí.
Pokud se v praxi naplní nejtemnější scénáře, snadno se tak může stát, že superdávka vůbec nevytvoří očekávané prý až zhruba sedmimiliardové úspory kapitoly mandatorních výdajů, ale jen drobné úspory odebráním sociálních dávek lidem, kteří se nebudou ochotni vzdávat osobního soukromí. A to jen proto, aby se ještě větší prostředky ze státního rozpočtu vynaložily na samotné kontrolování a vymáhání nových pravidel “armádou” byrokratů, kteří budou až několika stovkám tisíc českým domácnostem lustrovat bankovní účty, třást pokladničkama a nadzvedávat polštáře.
Nabízí se legitimní otázka, jestli by se toto byrokratické peklo na zemi nedalo nahradit přesunem přídavků do daňové slevy na dítě. Podobně zda by nebylo možné řešit postupnou náhradu příspěvku na bydlení dlouhodobější tvorbou sociálního bydlení, aktivním posilováním nabídky na trhu nemovitostí, fungující dopravní infrastrukturou a inteligentnější osobní dopravou v regionech, která by zohledňovala potřebu lidí dojíždět do práce z venkova a menších měst často v brzkých ranních hodinách, kdy spoje chybí, nebo je jich málo, případně dalšími programy cílícími na podstatu problému nedostupnosti bydlení.
Nebudeme se zde pohoršovat nad nezvládnutou komunikací s veřejností. Ani není potřeba blíže zkoumat načasování sondy do peněženek lidí zavedené kvůli úspoře zlomku z částky pohybující se kolem 25 miliard korun vyplácených nejchudším (součet za první 3 kvartály 2025), zatímco dosluhující vláda nedokáže vysvětlit, proč jí v rozpočtu nesedí zhruba jednonásobek až čtyřnásobek celé této částky.
To podstatné je, že ve své současné podobě superdávka legitimizuje zásahy do soukromí a vytváří precedent plošného lustrování lidí. Na stupnici svobody a totality jde jednoznačně o krok směrem zpět do dob, do kterých se především Fialova vláda verbálně zapřísahala nikdy nevracet. Otevírá se zde potenciální riziko zneužití kontrol, buzerace, úplácení úředníků, aby přimhouřili oko, a v neposlední řadě zneužití údajů o majetku či dokonce zneužití samotné existence kontrol.
To znamená, že můžeme s určitou pravděpodobností předvídat, že mohou začít zvonit na dveře českých domácností nejen samotní úředníci, kteří jim na pozvání prohledají byt, ale i zločinci, kteří se za ně mohou pouze vydávat a pod hrozbou zabavení dávek vnikat do domácností svých obětí. Tento systém nevytváří pouze tlak na nízkopříjmové, aby si utratili nebo investovali své úspory a vzdali se svého práva na soukromí, ale také otevírá prostor pro zneužití jejich situace podvodníky, kteří si snadno vytipují zejména rodiny s dětmi, tedy ty, které by si měl každý stát chránit v první řadě.
Závěrem bych rád dodal, že toto není otázka levice nebo pravice, vlády nebo opozice. Vzhledem k výše popsané nesmyslnosti schválených parametrů, které doslova vyzývají k obcházení, otázka vůbec nestojí tak, jestli budou dávky nižší či vyšší. Jde zde o právo na soukromí a svobodu, což je základ vyspělé společnosti a neměli bychom jeho osekávání ospravedlňovat ničím. Nemělo by se tedy omlouvat ani mnohem vážnějšími důvody, jako je aktuální téma zneužívání dětí v EU, která chce zrušit listovní tajemství, a už vůbec ne tím, že je potřeba snížit státní výdaje na sociální podporu, abychom hypoteticky mohli jednou platit nižší daně. Toho se dá s trochou úsilí dosáhnout mnohem lépe i bez podobných sociálních experimentů.
-Kytka
Bitcoin padá zpět pod 87 000 USD a uštědřuje ránu pákovým traderům
