Oldboy z roku 2003 je jedním z nejsilnějších asijských filmů, ale nic pro slušňáky ani slečinky!

Oldboy (2003) je mistrovské dílo. Málokterý film ve mě zanechal tak hluboký dojem. Je to kombinace dechberoucí hudby a silného příběhu a když říkám silného příběhu, nemyslím tím to, co se tím obvykle myslí, když takové označení někdo použije (nuda), ale opravdu silný příběh.

Nevím jak vy, já mám rád věci, které vybočují. Zajímají mě skrytá místa a stává se mi, že se ocitám někde, kam většina nejde. Nemyslím to doslova, ale ve smyslu toho, že občas vyhledávám něco extra.

Logicky, když takovou věc najdu, málokdo ji dokáže ocenit stejně jako já. O to víc mě pak baví, když vidím něco, co se sice vymyká, ale svou kvalitou dokáže probourat pomyslnou zeď a přitáhnout pozornost i ostatních. Takovým filmem je Oldboy z roku 2003.

Pokud jde o příběh, to se prostě nedá bez spoilerů vylíčit a musíte to vidět. Jestli jste to náhodou ještě neviděli, osobně bych doporučil nejprve verzi v originálním dabingu s titulky a až pak třeba i tu s českým dabingem. Náš dabing rozhodně není špatný, ale původní verze je zkrátka jen jedna..

Když se pozorně zaposloucháte do hudby tohoto filmu, můžete odejít s pocitem, že jste se nedívali na film, ale prožili nějaké umění. Spíš než dobrý soundtrack je to prostě hodně dobrá hudba. Tak dobrá, že bych se nejradši zavřel do kina, obklopil se tmou a prostě si to užil s pořádným zvukem ještě aspoň jednou jen tak.

Je dokonce tak dobrá, že její samply použli lidi se jmény jako Wu-Tang Clan v songu When The Fat Lady Sings, nebo Killah Priest. U hledání druhého songu jsem se ale trochu zapotil a zatím se mi to nedaří, takže to nechávám jako nesoutěžní otázku pro někoho, kdo by chtěl zazářit.

Nechci nic vyzrazovat, ale určitě můžu říct, že mě zaujalo, do jakých hloubek je možné prozkoumat prachsprostá témata, jako je pomsta a zvědavost, aniž by to na vás vyskakovalo z každého rohu. Co na vás naopak vyskočit může, je atmosféra trochu ve stylu Yakuzy. Přece jen jde o asijský film, takže Chucka Norrise nehledejte.

Nezáleží na tom, jestli zrnko písko nebo kámen, nakonec se oba potopí až na dno. Oldboy nechává stranou otázky viny a neviny a myslím, že se vůbec nezajímá o to, co je správné, ani co je povolené nebo zakázané. Zajímá ho, kam až zajdete, abyste ukojili svoji touhu po odplatě a kolik toho obětujete, abyste se dozvěděli pravdu.

A než si na to odpovíte, budete muset nejprve najít odpověď na otázku, kdo jste. A kým budete, až se z hlubin vypotácíte zase na hladinu? Ale dejte si pozor, než cokoli řeknete, abyste nelitovali.

A jaká bolest vás vlastně dostane na dno? Na tuto otázku Oldboy odpovídá jasně, bude to samota. Tak dlouhá, až si budete přát, abyste měli vypínač a mohli jednoduše odejít. Tak snadné to ale v životě není.