Navazuji dnes na tradici odpočinkových článků, které tématicky vybočují z hlavní náplně našeho webu, abych reagoval na aktuální situcaci, částečnou hysterii, opatření a koronavirus obecně.
Opatření
Začněme tím, co víme a na čem se pravděpodobně shodneme. Faktem je, že se v roce 2020 po celém světě rozšířil virus, který byl nazván Covid-19. Dále také víme, že sice naštěstí nepatří mezi nejnebezpečnější viry, přesto však několik jednotek procent nakažených lidí zabíjí. Dokáže se velmi rychle šířit, čemuž napomáhá několikadenní inkubační doba, což znamená, že nakažení, kteří ještě nemají příznaky, mohou poměrně velmi dlouhou dobu virus šířit dále. Ve většině případů je průběh bez komplikací a umírají především lidé, jejichž organismus je nějakým způsobem oslabený.
Na jaře jsme patřili k zemím s nejnižším počtem nemocných a mrtvých na koronavirus. Národ se semknul, všichni jsme se dokázali zastavit, uklidnit a zvládnout celou situaci s přehledem. Když jsme potřebovali roušky, tak jsme si je ušili a navzájem darovali, nespoléhali jsme na to, že se o nás postará někdo “nahoře”. Politici však zasáhli včas a většina z nás mohla být nakonec ráda, že díky rouškám, zavřeným školám a dalším omezením u nás na Covid-19 zemřelo minimum lidí. Je však pravda, že již tehdy řada z vás proti opatřením vystupovala.
Opatření, jako je nošení roušek, zavíraní restaurací, barů, hospod, škol a dalších míst, atd., nám zasáhla do života více či méně všem. Každý na ně reagoval po svém. Někteří na sobě začali pracovat, jiní se na chvíli zastavili a zamysleli, třeba o tom, za čím se celou dobu ženou. No a jiní zas dávali najevo nespokojenost a protestovali proti opatřením. Hysterii jsme však nepodléhali a v zásadě stále převládal relativní klid. Společnost vnímala, že v jiných zemích, kde vlády s opatřeními zaspaly, umírá hodně lidí. Ušlý zisk a prospěch však vyvolával stále více reakcí, které volaly po obnovení ekonomiky a zastavení “lockdownu.” Pak přišlo léto a naši politici, kteří mezitím začali stále častěji hovořit o tzv. “promořování,” zrušili veškerá opatření.
Návrat do škol (bez opatření)
Od začátku jsem tušil, že to nejhorší z hlediska šíření tohoto nového viru, o jehož původu toho stále mnoho nevíme, nastane, pokud po návratu dětí do škol společnost nebude mít vůli obnovit alespoň část opatření z jara. Přesně k tomu bohužel došlo. Lidé, kteří ještě na jaře brali roušky poměrně vážně, dostali pomyslnou facku do tváře, když se tato opatření, dosud prezentována jako velmi důležitá, prostě ze dne na den zrušila.
Jestliže se na jaře naši politici chválili, jak se jim podařilo situaci zvládnout, tak na podzim je dohnala pravdivost českého přísloví, které říká: nechval dne před večerem. Díky tzv. rozvolnění opatření a jejich neobnovení se začátkem školního roku jsme se záhy zařadili k zemím, které mají nejvíce nakažených a současně bohužel nejhloupější krátkodobá opatření, která se mění ze dne na den.
Ani tohle však není důvod, abychom házeli vinu jen na politiky. Přiznejme si, že si za to do značné míry můžeme sami. Přiznejme si to, situaci jsme mohli zvládnout, kdybychom se nespoléhali jen na politiky a začali se chránit sami. Žijeme v moderním světě plném nových technologií, ale jsme stále nedospělí a hašteříme se mezi sebou jako malé děti. Ze svých problémů jsme si zvykli obviňovat někoho jiného a za vším hledáme spiknutí s cílm nás nějak poškodit.
Vykřikovali jsme, že je to jen chřipka, navzájem se osočovali a hádali. Nadávali jsme si do sluníčkářů, babišových koblih, do ovcí či jinak. Když jsme měli nosit roušky s ohledem na sebe i ostatní, ztráceli jsme čas hašteřením. Mnoho influencerů a veřejně známých osob zneužilo svůj vliv k tomu, aby přilili olej do ohně a nahlodávali veřejné mínění. V současné době mnozí z vás nebudou tento článek přijímat pozitivně. Zjednodušeně řečeno uvěřili, že jsou opatření zbytečná a nic nám nehrozí.
Nepodléhejme hysterii (tak či tak)
Nyní nastal čas si na chvíli sednout doma k čaji, kávě nebo čemukoli, co máte rádi, a zamyslet se. Má skutečně cenu se neustále dělit na příznivce toho či onoho? Naše společnost je rozdělená. Jsme oslabení, bojujeme mezi sebou a sami mezi sebou se nejspíš jednou zničíme, pokud s tím nedokážeme něco udělat. Nastal čas hledat společné zájmy a společné výzvy.
Nikdo z nás si to nepřál, ale Covid je nyní zde, to je prostě nepopiratelný fakt. A ano, máte pravdu, pokud namítáte, že to není zdaleka jediný problém, který máme, jediná nemoc, ani jediná hrozba. Lidé umírají, to nás virus naučil více vnímat. Všímáme si více než kdy dřív, že jsou tu lidé, kteří čelí blízkosti smrti. Do tváří nám přejel stín beznaděje a mohli jsme si uvědomit konečnost našich životů. Pocítili jsme, že nikdo z nás není nedotknutelný a snad máme všichni někoho, o koho bychom nechtěli přijít.
Život jsou radosti a štěstí, ale někdy také hrozby a problémy. Teprve, když nám teče do bot, tak se ukáže, kdo je kdo. Teprve v nouzi poznáš přítele. Ve vyhrocené situaci lidé odhalí svůj pravý charakter. Odvážní se postaví za druhé, hrdinové ochrání slabší. Budou odhaleni zbabělci, podvodníci a ti, kterým záleží jen a jen na sobě. Jednou koronavirus odezní. Slunce dříve či později opět jemně polechtá naše tváře a vynutí si lehký úsměv. Opatření již nebudou potřeba a my se ohlédneme zpět a snad i koutkem oka zahlédneme pravdu.
Závěr
Koronavirus nám připomíná, že jednou naše cesta na této planetě skončí a my umřeme. Vnímáme opatření, které se nás přímo dotýkají a můžeme sledovat, jak lidé kolem nás ztrácí práci, mají problémy, ztrácí zdraví, nebo život. Co však nesmíme ztratit, je naděje, že společně dokážeme přečkat každý problém a každou hrůzu nakonec překonáme. Neztrácejme víru, že se z každého problému poučíme, že zpacujeme ponaučení, které koronavirus přináší a že si nikdy nikým a ničím nenecháme vzít svobodu, odvahu ani ideály. Pokud platí – rozděl a panuj – pak je v našem zájmu se nenechat rozdělit.
Ne, opravdu se neshodneme na tom, ze zabiji nekolik jednotek procent . Wtf. Zabiji asi 3 promile