Odpočinkový článek: Co když svět, který známe, není jediný možný?

vesmír, svět, život, sci-fi, planeta, boom, mysl, město, lidé

Vítejte u dalšícho odpočinkového článku na Hodlerovi. Dnes zkusíme trochu vyjet ze zajetých kolejí a vystoupit ven ze svého “boxu” myšlení, kterým hodnotíme a vnímáme okolní svět.

Co když je všechno jinak?

Lidi mají přirozeně tendenci vidět svět skrze určitý filtr. Během života si tvoříme jakousi naučenou sestavu vjemů, zkušeností, a podobně. Existuje řada studií či pokusů, z nihž některé dokazují, že bychom bez této mapy byli doslova ztracení. Určitě tedy nelze říci, že je to špatně. Bohužel nás to také do značné miry limituje.

Například dítě, které ještě nemá vytořeny všechny tyto paměťové hradby, je schopno se na svět dívat s očima daleko více dokořán, než my starší, kteří již řadu věcí vidíme spíše svou pamětí, než očima. Ale co když je všechno jinak a my jen vidíme to, co chceme vidět, resp. co jsme si zvykli vidět?

Advertisement

Když se změníte, zůstane svět stejný?

Zkusili jste se někdy zeptat sami sebe, co se stane s tím, jak pohlížíte na okolní svět, když změníte svůj filtr vidění? Mám na mysli třeba vaše názory, jak by věci měly být, rozhodnutí o tom, co se vám líbí, co vás štve, a podobně. Pamatujete si ještě na své dětství? Tehdy jste tyto věci ještě neměli. Vše bylo prostě jedno velké hřiště a vy jste nadšeně objevovali a zkoumali. Hráli jste si a daleko méně věcí vám vadilo, nebo vás něčím rozčilovalo – život byla jedna velká hra.

Rostlina byla prostě rostlina. Buď byla pěkná a voněla, nebo ne. Ale když jste se na ni podívali, viděli jste pěknou květinu. Dnes to již u mnohých tak jednoduché není. Když se díváte na svět, nejprve vaše mysl každou věc prožene určitým filtrem. Vlčí mák je například pro dítě krásná kytka, vy však už víte, že je to jen plevel. Je stále stejný, ale pokaždé má jinou hodnotu, a to podle toho, jaké myšlenkové hradby má pozorovatel ve své mysli. Myslím, že stejné je to se vším.

V jakých pastích nás drží naše mysl?

A jak z těchto pastí ven? Na to asi není jednoduchá odpověď. Navzdory našim obavám se však velmi často v životě stane, že si věci s trochou dobré vůle prostě sednou na to správné místo v ten správný čas. Jeden učitel mi kdysi řekl, že je dobré mít otevřenou mysl. A měl pravdu.

Opakem je pak to, čemu se někdy říká být zabedněný. To znamená stav, kdy jsou pomyslné hradby v mysli natolik vysoké, že již přes ně daný člověk vůbec nevidí. Jinými slovy si již nepřipouští možnost, že by věci mohly být trochu jinak, nebo snad, že by jeho vlastní mysl tak zásadně mohla ovlivnit to, jak vidí okolní svět. To je pak skutečně dokonalá past a dalo by se to přirovnat třeba ke stavu, kdy nám naše vlastní imunita začne dělat zdravotní problémy. V tomto případě nám problémy dělá naše mysl a často to ani nevidíme.

Tip: #4 | Kytkova zpráva: Dopřejme podporu snažícím se projektům

Závěr

Snad tento článek nevyzněl pesimisticky, to jsem určitě nechtěl. Pokud jste stejně jako já těmito taji naší mysli fascinování, není na tom opravdu nic smutného. Je to prostě jen hluboce fascinující a člověk žasne nad tím, jaké úžasné možnosti se otevírají, když si začneme tyto věci připouštět a uvědomovat si své vlastní bariéry. Navíc to pro někoho může být ohromně osvobozující. Třeba když si uvědomíte, že můžete něco dělat jinak, nebo se na svět podívat úplně jinýma očima.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Comment moderation is enabled. Your comment may take some time to appear.