Měsíc od začátku ruské invaze na Ukrajině – pravděpodobně nic: Kytkův blog

ropa, pumpa, těžba, cena, propad, kurz, graf, věž, vrt, pumpa

Je tomu již měsíc od chvíle, kdy jsem napsal ten nejhorší článek na tomto webu, protože začala ruská invaze na Ukrajině, což byl pro mě šok. Co se dělo od té doby a na co jsem přišel…

Měsíc ruské invaze na Ukrajině

Ukrajina je nejen země, která sousedí s bývalým Československem, dokonce zde najdete i jeho součást. Zakarpatská oblast byla jedna z pěti, později čtyř samosprávných zemí Československa v letech 1919–1939.

Nyní je Ukrajina bombardována, jsou zde páchány válečné zločiny, umírají děti a další odpadají během náročné cesty ze země. Neomluvím se těm, kterým se moje otevřené odsouzení těchto věcí nelíbí.

KryptoHodler zaznamenal určitý pokles návštěv a zdá se, že část našich čtenářů nás opustila poté, co jsme se postavili na stranu Ukrajiny. Těm, kteří obhajujete to, co se teď děje na Ukrajině, nemám co říct.

Rozhodl jsem se, že s vámi ostatními, kteří jste s námi zůstali, budu sdílet svůj příběh, v rámci svého nepravidleného blogu. Chtěl bych napsat o tom, co se dělo poté. Co se v mém životě odehrálo za ten měsíc a jak vnímám, co se nyní děje.

Kytka a válka

První den invaze jsem se neskutečně opil a připravil jsem rodinu na možnost, že budou cestovat. Co se stalo jsem vzal vážněji, než někteří lidé v mém okolí. Mnoho lidí pokračovalo dál ve svých životech a nejevili ani známku nějakého otřesu. Já jsem si sáhl na dno a pochopil jsem, že se děje něco, čím se vše změní.

Poté, co jsem se zase posbíral ze země, jsem začal myslet pragmaticky. Taky jsem přemýšlel, zda mám vůbec tyto své osobní věci tímto způsobem veřejně sdílet, ale proč to skrývat? I odborníci přiznávají, že máme nyní největší pravděpodobnost atomové války od konce druhé světové války, takže napsat svůj příběh fakt není něco, co by mi aktuálni rizika nějak zásadně zvýšilo.

Jediné, co riskuju, je v zásadě to, že válka skončí, situace se uklidní a já budu vypadat jako člověk, který začal zbytečně “vyšilovat”. Myslím, že tohle riziko si úplně klidně risknu. Tento článek není pro peníze. Píšu to, protože mě k tomu něco ve mě přimělo, i když v sobotu mám volno a část našich čtenářů je pryč. Je to článek pro radost ze svobodného psaní pro lidi na tomto nezávislém webu a jestli vás tu bude jen 10, věnuju svou energii tomu, aby deset lidí mělo pocit, že jim to něco dává.

Netrpím nespavostí, spím hodně a rád, ale první dny války na Ukrajině mi nedaly spát. Naučil jsem se kdykoli poměrně lehce uklidnit svou mysl a když jsem psal o relaxaci, bylo to z velké části ze silné osobní zkušenosti. Přesto jsem se topil v myšlenkách, dokud mi nedošly, a pak jsem si uvědomil, že bude třeba více síly a nemůžu noci trávit sledováním situace na různých webech a na Twitteru.

Vyřídil jsem si pas. Patřím k těm, kteří naposledy byli v zahraničí v rámci školního projektu, když nepočítám Slovensko, které stále jako zahraničí příliš neberu. Nemám v plánu jet někam k moři, dokud nebudu mít vyřešenou svou cestu za bohatstvím. Ano, jdu cestou k bohatství a vůbec mě nezajímá, co si o tom myslí Kicom, i když z některých jeho projevů vnímám, že svůj názor naopak vnímá jako směrodatný pro všechny. Nechápu, jak kluci mohli takhle zkazit tak pohodový song tím, že se rozhodli někoho posílat někam jen proto, jakým způsobem se vydal ve svém vlastním životě, ale co už…

Moje cesta k bohatství však vypadala pošetile v kontrastu s mraky, které zahalily oblohu nad Evropou. Pošetilé mi připadalo i to, když jsem si doma trochu navýšil zásoby potravin a obstaral aspoň trochu balené vody, powerbanku, nějakou svítilnu, rádio… Ale jsou to prostě věci, které se nikdy nemusí hodit, ale bylo by extrémně nepříjemné je naopak nemít v situaci, kdy by na nich závisel život.

Během toho, co jsem nedávno nakupoval, se stalo něco, co mě překvapilo. Zahlédl jsem koutkem oka člověka, který si něco vybíral v mrazáku. Najednou prakticky zvolal na celý obchod:

„Stejně tomu budu říkat Ruská zmrzlina, ať si to přejmenujou jak chcou, čuráci!”

Na internetu jsem zahlédl příspěvek známého, kterého jsem neviděl přes 10 let. Na střední nosil maskáče a holil si vlasy, později jsem si všiml, že přešel na účes ve tvaru kohouta, který hrál všemi barvami. Nyní se můj známý na Facebooku rozčiloval, cituji:

uz je pozde tady nas vykousou ukrosi a my budem kurva zivorit a bude se krast zabijet a rabovat.”

Od lidí slýchám, že je vše jinak, že to není jednoduché, nebo dokonce, že tam „Putin musel vlítnout a udělat tam pořádek.”

Kdybych mohl zavřít oči před bezcitností lidí, jako mnozí zavíráte oči před padajícími bombami na ukrajinské děti, asi bych mohl věřit, že žijeme ve 21. století.

Nevím, jak rozjasnit lidskou mysl, kterou postihlo zatmění, ale soustředím se na tu úžasnou podporu, kterou lidé po celém světě vyjádřili lidem v napadené Ukrajině. Udržme si tento postoj i nadále, i když to bude bolet naše peněženky a inflace, která už před ruskou invazí byla vysoká, teď bude ještě vyšší.

Závěr

Válka na Ukrajině je blízko západní civilizace. Roky však probíhala válka i v dalších částech světa. Válečné zločiny vždy nepáchalo jen Rusko, to si otevřeně přiznejme. Možná nastal čas, kdy se lidstvo konečně ve své hlouposti vzájemně vyhubí a globální oteplování vyřeší nukleární zima. Jestli ale máme přežít, je třeba zamítnout každou válečnou invazi, každý zbytečný konflikt, nejen ten na Ukrajině.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.