Naučte se zkoumat argumenty bez ohledu na to, jestli se vám hodí do krámu

Kdo chce diskutovat, musí se nejdříve naučit poslouchat. V diskuzi dvou protichůdných názorů přicházejí na řadu argumenty a jejich vzájemné vyvracení. Berete to jako soutěž? Budiž, ale vyhrát můžou jen oba, nebo nikdo. Proč?

Čtete odpočinkový článek z rubriky Bohatství.  Na Hodlerovi věříme, že kryptoměny můžou udělat některé lidi finančně bohaté a snažíme se přinášet obsah, který vám pomáhá v osobním rozvoji a učení se toho, jak být bohatý.

Diskuzi obvykle nemůže vyhrát jen jeden

Začnu tím, proč diskuze zpravidla nemůže mít jen jednoho vítěze. Lépe řečeno, cítit se jako vítěz možné je a člověk tomu může dokonce i věřit, ale hovoříme zde pouze o iluzi výhry. Pokud tento druh “vítězství” začnete vyhledávat, dost pravděpodobně budete stále více přesvědčeni o své pravdě či neomylnosti, což bude jen překážkou v dalším rozvoji a určitě ne výhra.

Tento druh úsilí se bohužel velmi rozšířil v oborech, jako je politika a právo. A výsledky můžeme spatřit všichni. – Politici i právníci často prahnou po vlastní výhře, byť to v mnoha případech znamená prohru a zradu toho, co si původně vytyčili jako svůj cíl. Politik říká, že chce, aby bylo líp, ale když příjde na debatu, obvykle není ochotný přijímat návrhy ani argumenty opozice, byť by mohly něco zlepšit. Ještě patrnější je to u právníka, který se po vyhrané kauze sice může cítit jako vítěz, ale pokud právě pomohl odsoudit nevinného, nebo propustit vraha, tak to až taková výhra nebude, že?

Výhra pod falešnými argumenty

Ve druhé části chci poukázat na to, že se lidé potřebují učit vnímat argumenty. I přes výše uvedené je zřejmé, že je nám blízké soupeřit a snažit se vyhrát. Budiž, ale ať je to skutečná výhra. K tomu je třeba argumenty opravdu zkoumat. To, co lidé často dělají, je, že dávají souhlas jen na základě toho, v čí prospěch daný argument hovoří. Co se hodí do krámu hlasitě vyzdvihují do nebe a co jde proti jejich přesvědčení či názoru, to zamítnou, označí za blbost nebo zesměšní.

Je to problém, protože se tím ztrácí význam jakékoli debaty a taky se stává mnohem těžší rozeznat, kde je vlastně zrnko pravdy. Uveďme příklad:

Řekněme, že řešíme otázku, zda je v pořádku povolit potraty. Jedním z argumentů proti může být, že život začíná početím, tedy že jde v zásadě o vraždu. Ti, kteří pro potrat jsou, mohou jen těžko popřít, že skutečně jde o zabití. Měli by tedy říct, ano, ale je to přípustné za určitých okolností, nebo proto, že… To je však argumentačně náročné a mnohem lépe se hodí se do krámu falešný argument, který říká, že život ve skutečnosti začal před miliardami let. – Ano, to je sice pravda, ale vůbec to nijak nesouvisí s tím, o čem byl argument protistrany, tedy že již od početí je plod živý a jde tedy o zabití. Přesto by řada lidí dokázala nad tímto falešným argumentem jásat.

Advertisement

Jako nestranný pozorovatel takové debaty byste pravděpodobně museli říct: pozor, tohle ale není argument, který by měl nějakou váhu. To však pochopitelně roznítí spor s některými příznivci potratu, kteří nabydou dojmu, že patříte k protistraně a mohou na vás začít dokonce rovnou útočit. Mnohdy je jakákoli další snaha o rozumnou diskuzi zbytečná, protože hovoříte s někým, kdo se nenaučil poslouchat argumenty, ale o to více chce “vyhrát”.

Závěr

Tak nevím, jestli tento článek pomůže něco změnit, ale aspoň jsem to zkusil. Tohle téma je mnohem složitější, než kolik se toho může vejít do jednoho článku. Vybral jsem proto jen jednu důležitou věc: naučme se zkoumat argumenty bez ohledu na to, jestli se nám hodí do krámu. A jestli i tohle může znamenat bohatství, to už nechávám na vás.

Život je změna! To jediné se nemění a vše ostatní se časem rozplyne

Rok 2140: Kolik by mohl stát Bitcoin, až se vytěží do poslední mince?

Turecko je „ve válce” s kryptoměnami! Řekl to prezident Erdoğan