Názor: Proč by vláda měla dále pomáhat lidem a přestat podporovat nadnárodní korporace a banky

♡

Současná koronavirová opatření jsou mnohdy označována jako bezprecedentní. Pro hodně z vás to není radostné období a to nejen kvůli riziku nákazy, ale rovněž z ekonomických a sociálních důvodů. Přesto si myslím, že je na místě zachovat klid a místo stěžování si a nadávání raději najít alespoň jednu věc, proč by to mohlo být na druhou stranu pozitivní. A jedna taková se přímo nabízí. Nevím jak vy, ale já nepamatuji dobu, kdy by naše vláda přímo ze dne na den v takové míře rozdávala peníze, daňové úlevy a další podporu přímo nám lidem. Krize 2008 je, pokud si dobře vzpomínám, spojena se záchranou bank a jejich takzvanou sanací. Celkově se na pomoc bankám od 90. let v České republice utratilo mnoho stovek miliard korun. Na druhé straně pak stojí investiční pobídky a daňové prázdniny, kterými vláda štědře obdarovávala zahraniční korporace, zatímco my sami se na českých úřadech stále cítíme jako chudí příbuzní, kteří pod nátlakem hromady zbytečných formulářů žebrají o to, na co ve skutečnosti mají právo.

Tip: Kytkova zpráva z kryptosvěta: Díl první – Jeden z davu

Když se řekne vláda

Řekl bych, že politici jen dělají svoji práci a jejich kritika je v mnoha případech jen určitým socializačním prostředkem, který pomáhá se začleněním do kolektivu. Je to taková pomůcka k prolomení ledů, možná i vděčné téma pro okořenění hospodských rozhovorů. Myslím, že když si to uvnitř sebe nesrovnáme, ani si toho nemusíme být vědomi, ale závidíme, jsme nepřejícní a cizí úspěch nám dává pocit, že jsme na tom hůř, než doopravdy jsme. Myslím, že když se řekne vláda, lidé si rádi uplivou, aniž by nad tím nějak víc přemýšleli, nebo se dokonce pokusili o objektivitu. Je snadné tomu podlehnout, tato tendence ve společnosti dominuje.

A možná bych se vlády i zastal, kdybych neměl tak často pocit, že vláda nehájí moje zájmy ani zájmy lidí, které znám. Asi bych jinak bez ohledu na to, kdo tam zrovna sedí, řekl, nenadávejte vládě a raději sami udělejte něco dobrého. Říká se mi to ale neskutečně těžko.

Systém

Když začnu pátrat po příčině, cítím se hrozně bezradně. Zdá se, že podstata problému leží mnohem hlouběji, než v tom, co zrovna dělá Zeman, Babiš, Sobotka, Rusnok, Nečas, Fisher, Topolánek, Paroubek, Gross, Špidla, Tošovský, nebo třeba Klaus. Ne, že by na tom nezáleželo, ale upřímně, byl vlastně v tom, co který z těchto premiérů svého času dělal, zase až takový rozdíl? Já ho tam moc nevidím. Každý z nich předvedl tu nejtvrdší a nejdůležitější část své práce v politické bitvě před volbami, kdy se mohl rozkrájet, aby slíbil i nemožné a to nejlíp každému z nás osobně a třeba i s koblihou v ruce, že? Po volbách už je vyhráno, takže se začne porcovat kořist, rozdělují se posty, mandáty, útulná hnízdečka a další dobroty. No a pokud schválit něco užitečného, tak hlavně s krátkodobým efektem, aby se projevil ještě během volebního období, protože jinak by z něj mohl těžit někdo jiný. Teď nemám na mysli cizince, ale jednoduše jiné politické uskupení.

Problém je ale v tom, že nám chronicky chybí systematické změny s dlouhodobým efektem, které jsou často nákladné a během přerodu systému mohou napáchat více škody než užitku. Je to jako když zasadíte na poli strom. Než z něj něco pořádného vyroste a začně dělat stín, zlepšovat klima, pozitivně působit na okolí, dodávat vláhu a třeba i něco plodit, tak to mnohdy trvá řadu let. Do té doby je ho třeba sem tam zalít, hlavně když je sucho, poskytnout mu ochranu před zvěří či škůdci a trochu se o něj starat. Navíc již na jeho místě nemůžete zasít vaši oblíbenou řepku. To vše jsou krátkodobé nevýhody, které samozřejmě převáží ve chvíli, pokud máte být hodnoceni za první 4 roky a pokud se na základě toho poté rozhodne, “co s vámi”.

Za první 4 roky moc pozitiv nebylo. Stálo to peníze, nemáme řepku a třeba ani moc ovoce, protože mladé stromy ještě tolik neplodí. Podle mého názoru je v tomto jeden z velkých problémů tohoto systému. Za 4 roky příjde nová strana, která vyhraje volby na tom, že tu někdo 4 roky plýtval zdroji na hloupé a drahé stromy. A tak se stromy opět vykácí, což bude stát pár desítek miliard, ale to nevadí, může za ně přece předchozí vláda. Na pole opět zasadíme řepku a nová vláda získá pár bodíků navíc, protoře krásně plní program, co slíbila v kampani. Ve finále vám média řeknou, že tak to dopadá, když chcete sázet něco jiného než právě tu řepku, která je zde pochopitelně použita jako metafora.

♡

Člověk vs. číslo

A konečně se oklikou dostávám k tomu, co jsem si jako téma vytyčil v nadpise. Teď vám to do sebe zapadne. Kdo platí politickou kampaň a pomáhá politikům do křesel, ten je v jejich přízni. Dostat se do vlády je to nejtěžší, co takový politik dělá. Měl by dělat pro lidi, ale vlastně nemůže. Systém mu to nedovolí. Musí kalkulovat, dělat kroky, které mu zajistí úspěch ve volbách a současně potřebuje podporu subjektů s miliardovými rozpočty, bez kterých není reálně možné v politice uspět. A ti to samozřejmě nebudou dělat jen tak z dobročinnosti, ale něco by si na oplátku přáli. Není těžké přijít na to, co asi tak chtějí. Určitě platit nízké daně, pak třeba sem tam nějaký ten nenápadný výhodný paragraf, který se jim zrovinka hodí do krámu. No a jindy vytěží hloupějšího politika do posladní kapky a nechají na pospas osudu.

Ne, že bych ho litoval, každý z nás je pro něj jen číslo. Ale bohužel, jaký národ, takový politik. Každý druhý by se choval stejně. Nakonec se stát stává jaksi přátelským a přívětivým vůči nadnárodním korporacím, vůči bankám a velkým právnickým osobám. V roce 1993 činila v ČR celková daň vybraná od zaměstnanců necelých 25 miliard a od právnických osob přes 66 miliard korun. To znamená, že asi 2,7x tolik daní oproti zaměstnancům putovalo do státní kasy od firem. V roce 2019 zaplatili zaměstnanci na daních celkem přes 216 miliard korun, zatímco právnické osoby jen necelých 176 miliard. Poměr se obrátil z takřka trojnásobku od firem na situaci, kdy právnické osoby platí dokonce na daních méně. To není primárně výsledek Nečasovy, Paroubkovy, či Babišovy vlády, to je výsledek nastavení volebního systému jako takového.

Dle mého názoru je na čase říct, dobře, tak nyní se ale nedivte milé banky a nadnárodní korporace, že se stát o vás již nepostará, ale postará se o své občany, kteří zde platí nejvíce daní a stamiliardovou podporu ještě nezažili. A situace s koronavirem tomu nahrává. Pozornost vlády se jakoby leknutím přenesla na lidi, protože katastrofu jako hromadné umírání tady určitě nechce nikdo z nás a umím si dokonce představit, že krátkodobě může i v takovém politikovi převážit svědomí. Vláda omezila pohyb lidí a jejich aktivity a začala jim to nějak finančně vynahrazovat. A to je podle mě skvělé. Za mě ji v tom podpořmě a chtějme tyto kroky vidět i nadále alespoň ve stejné míře poté, co se všechna ta omezení pohybu zruší. A klidně na úkor miliardových zakázek vrtulníků, miliardových zakázek na věci, které by bylo možné s trochou rozumu udělat za pár set tisíc, a několikasetmiliardových záchranných balíčků pro banky.

Tip: Je nejvyšší čas na to, zachovat si klid a psychické zdraví!

Závěr

Tento článek prezentuje můj osobní názor, na který mám jako občan České republiky ústavní právo. Vy samozřejmě můžete nesouhlasit. Než ale řeknete, že to je sice krásné, ale vše stojí stejně za ….. a nic se nezmění, zkuste se zeptat sami sebe, jak by to dopadlo, kdyby si totéž řekly v roce 1993 korporace. Možná by stále platily více daní… Co když je změna k lepšímu možná? Co takhle se přestat hádat o to, zda je lepší ten či onen politik a raději se začít věnovat konkrétním věcem a problémům? Udělat to ještě navíc bez předsudků a strachů, že to stejně nevyjde, tak už máme z poloviny vyhráno! Budu předpokládat, že je mezi čtenáři nějaký odborník na ekonomiku a politiku. 🙂 Určitě mi napište, v čem se mnou souhlasíte či nesouhlasíte.

♡